Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 03.05.2012 19:41:02 

BEASTMASTER

Basketbal / NBA - Jason Kidd - statistika
 
 
 
 
  Narozen: 13. 4. 1976 v Třebíči
  Pozice: útočník - levé křídlo
  Výška: 185 cm
  Váha: 88 kg

  Klub: New Jersey Devils
  Číslo dresu: 26
  Přezdívka: Patty, Eli
  Draft: v roce 1994 ve 2.kole jako 51.hráč (New Jersey)

  Stav: ženatý, manželka Petra
  Zajímavost: od roku 2006 je vyslancem dobré vůle Českého výboru pro UNICEF

 
 
 

KARIÉRA:

ÚSPĚCHY:

Třebíč 1981-92
Kladno 1992-95
Albany (AHL) 1995-98
Pardubice 2000
Znojmo 2004
Magnitogorsk 2005
New Jersey (NHL) 1995-současnost
All-Star Team (EJC 1994)
NHL All-Rookie Team (1997-1998)
Bronzová medaile MS 1998 Švýcarsko
NHL All Star Game 2000
Vítěz Stanley Cupu 2000
Nominace do NHL All-Star prvního týmu (2000-01)
Vítěz NHL Bud Light Plus/Minus (2000-01)
NHL All Star Game 2002
Vítěz Stanley Cupu 2003
Bronzová medaile ze ZOH 2006 Turín
V sezoně 2006/07 byl kapitánem New Jersey
Držitel Zlaté hokejky za sezónu 2008/09
 
 

Patrik Eliáš patří mezi nejvýraznější hokejové osobnosti posledních let. Za klub New Jersey Devils hraje již 14. sezónu. V letech 2000 a 2003 získal nejcennější hokejovou trofej - Stanley Cup. Kromě toho je držitelem bronzových medailí z Mistrovství světa v ledním hokeji konaném ve Švýcarsku v roce 1998, Zimní olympijských her 2006 v Turíně. V roce 2009 byl Patrik Eliáš vyhlášen nejlepším českým hokejistou za sezónu 2008/2009 a stal se držitelem Zlaté hokejky 2009

Hokeji se věnuje od pěti let. Hrál v SK Horácká Slavia Třebíč. Je útočník.

V roce 1995 byl draftován NHL klubem New Jersey Devils. V sezoně 1995/1996 odešel hrát do NHL. V roce 2005 uzavřel smlouvu na sedm let s klubem New Jersey Devils, se kterým v roce 1999/2000 a 2002/2003 vyhrál Stanley Cup. Českou republiku reprezentoval na zimních olympijských hrách 2006 v Turíně, na kterém získal český tým bronzovou medaili. Je ženatý s modelkou a moderátorkou Petrou Volákovou. Od roku 2006 je vyslancem dobré vůle Českého výboru pro UNICEF.

 Patrik Eliáš byl draftován do NHL v roce 1995 klubem New Jersey Devils. Svůj první zápas odehrál 7. prosince 1995 proti Torontu.

V týmu Ďáblů hraje již čtrnáctou sezónu a je jeho klíčovým hráčem a vůdčí osobností. Důkazem Patrikových mimořádných hokejových a vůdčích schopností i přezdívka "pán prodloužení" díky jeho vynikající schopnosti rozhodovat zápasy v prodloužení a kapitánské "C", které nosil na dresu v sezóně 2006/2007.

V sezónách 1999/ 2000 a 2002/2003 získal Patrik Eliáš nejcennější hokejovou trofej - Stanley Cup.

 

 



 
 
 

STATISTIKY NHL

 
  ZÁKLADNÍ ČÁST PLAY OFF
Sezona Klub Z G A B Z G A B
1995/96 New Jersey Devils (NHL) 1 0 0 0 - - - -
1995/96 New Jersey Devils (NHL) 1 0 0 0 - - - -
  Albany River Rats (AHL) 74 27 36 63 4 1 1 2
1996/97 New Jersey Devils 17 2 3 5 8 2 3 5
  Albany River Rats 57 24 43 67 6 1 2 3
1997/98 Albany River Rats 3 3 0 3 - - - -
  New Jersey Devils 74 18 19 37 4 0 1 1
1998/99 New Jersey Devils 74 17 33 50 7 0 5 5
  New Jersey Devils 72 35 37 72 23 7 13 20
2000/01 New Jersey Devils 82 40 56 96 25 9 14 23
2001/02 New Jersey Devils 75 29 32 61 6 2 4 6
2002/03 New Jersey Devils 81 28 29 57 24 5 8 13
2003/04 New Jersey Devils 82 38 43 81 5 3 2 5
2004/05 NHL výluka  
2005/06 New Jersey Devils 38 15 29 44 9 6 10 16
2006/07 New Jersey Devils 74 21 47 68 10 1 9 10
2007/08 New Jersey Devils 74 20 35 55 5 4 2 6
2008/09 New Jersey Devils 77 31 47 78 7 1 2 3
Celkem NHL 822 295 411 706 133 40 73 113
 
 
 
 
 Reprezentační dres České republiky Patrik Eliáš obléká již od osmnácti let, kdy v roce 1994  nastoupil na juniorském mistrovství Evropy . Za seniorský reprezentační tým odehrál svůj první zápas 12. května 1998 v semifinále MS proti Finsku.

Mezi úspěchy v národním týmu patří bronzové medaile z MS ve Švýcarsku v roce 1998 a OH v Turíně v roce 2006.


 

STATISTIKY REPREZENTACE

Sezona Akce Z G A PB
1994 Juniorské mistrovství Evropy 5 2 5 7
1998 Mistrovství světa (Curych/Švýcarsko) 3 1 0 1
2002 Olympijské hry (Salt Lake City/USA) 4 1 1 2
2004 World Cup 5 3 2 5
2006 Olympijské hry (Turín/Itálie) 1 0 0 0
2008 Mistrovství světa (Quebec/Kanada) 7 6 3 9
2009 Mistrovství světa (Curych/Švýcarsko) 3 2 0 2
 

MISTROVSTVÍ SVĚTA 2009

Zápasy Góly Asistence Body
3 2 0 2
 
 

HOKEJOVÁ ŠKOLA

Hokejová škola Od roku 2006 Patrik Eliáš pořádá letní hokejovou školu, která se koná v Ice Vault Areně, Wayne, New Jersey.

Škola je určena všem mladým hokejistům ve věku od 6 do 18 let, kteří si chtějí zdokonalit své hokejové schopnosti a dovednosti pod vedením Patrika a dalších zkušených trenérů, které si do svého týmu pečlivě vybírá.

Program školy vychází z Patrikova názoru, že je nezbytné, aby mladí hokejisté trénovali různé druhy sportů, jelikož každý sport rozvíjí určité fyzické a psychické schopnosti člověka, a v důsledku jejich spojení dochází k podstatnému zdokonalení hokejových dovedností každého mladého hráče.

Hráči každodenně absolvují dva tréninky na ledě, jeden trénink na hřišti, doprovodné sportovní aktivity jako je stretching, fotbal, míčové hry a např. i broomball (což je hokej na ledě bez bruslí) a další program jako video, přednášky, autogramiáda apod.

Pro mladé hokejisty je hokejová škola velkým zážitkem, což potvrzuje i skutečnost, že se většina hráčů do Ice Vault Arény každoročně vrací.


"Patrikova škola je skvělá a mít možnost s ním trénovat na ledě je pro mě úžasný zážitek" řekl jeden z malých hokejistů, který hokejovou školu navštívil letos již podruhé.


Letní hokejová škola Patrika Eliáše, která se každoročně konala v Ice Vault Arena ve Wayne, New Jersey se v letošním roce neuskuteční. Patrik Eliáš by chtěl ujistit všechny mladé hokejisty, kteří jeho školu navštěvovali, že v tomto projektu bude v příštích letech určitě pokračovat a věří, že se mu podaří realizovat svůj hokejový program pro mládež i vEvropě
 
 
 
 

UNICEF

Unicef Patrik Eliáš působí od roku 2006 jako vyslanec dobré vůle Českého výboru pro UNICEF.

"Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl příjmout nabídku stát se vyslancem dobré vůle UNICEF, byla moje zkušenost s nemocí, která mi téměř zabránila pokračovat v kariéře vrcholového sportovce. Velmi mě oslovil program UNICEF zaměřený na očkování, který v nejrůznějších částech světa zajišťuje chudým dětem ochranu proti nakažlivým nemocem. Těším se, že s UNICEF budu moci těmto dětem pomáhat", uvedl Patrik Eliáš důvody, které ho ke spolupráci s UNICEF vedly.

Patrik se spolu se svou manželkou Petrou aktivně podílí na řadě projektů UNICEF nejen v České republice, ale i v zahraničí. Cílem těchto projektů je získat finanční prostředky na podporu programů UNICEF v problémových oblastech. Mezi takového projekty patří například akce "Hurá léto" nebo exhibiční hokejová utkání, která Patrik v České republice každoročně organizuje.


Unicef V září 2008 Patrik se svou manželkou navštívili středoamerický stát Belize, ve kterém UNICEF realizuje řadu programů na podporu chudých a nemocných dětí. Cílem této cesty bylo kromě jiného zjistit, jak UNICEF funguje v terénu a jakým způsobem jsou využívány finanční prostředky UNICEF v místech, kde je pomoc potřebná.
 
 
 
 

 
 Od každé nové posily se v NHL toužebně očekává, že do týmu přinese něco zvláštního. Žádný z nich se však nemůže pyšnit přezdívkou „Pán prodloužení“ jako český útočník Patrik Eliáš. Jeho schopnost rozhodovat zápasy v prodloužení je stejně pověstná jako západ slunce nad Manhattanem. Již šestou sezónu obléká dres New Jersey Devils, v jehož službách dosáhl dvakrát na vysněný Stanley Cup.

Rodák z Třebíče začínal s hokejem v pěti letech. Tamnímu Elitexu zůstal věrný až do osmé třídy, ale pak se začal rozhlížet po lepším angažmá. Výsledkem byl přestup do slavné kladenské školy, z níž vzešli mj. Jaromír Jágr či Martin Procházka. V dresu Poldi prošel téměř všemi mládežnickými výběry a v sedmnácti letech si poprvé vyzkoušel start za áčko. Jediná sezóna stačila, aby si talentovaného hráče všimli skauti New Jersey a nabídli mu angažmá v NHL. Ještě rok Eliáš odolával vábení, aby v roce 1995 definitivně opustil Českou republiku.
 
 
 
 

Prvním působištěm Patrika v zámoří se stal klub nižší soutěže AHL Albany River Rats. Během 131 zápasů zde dokázal nasbírat 130 kanadských bodů za 51 branek a 79 asistencí. Na radu Bobbyho Holíka začal jíst těstoviny a syrové maso, díky čemuž přibral ve svalovině 18 kilo. To už byl slušný základ pro vstup do nejslavnější soutěže planety.

Křest v NHL zažil Eliáš ještě v sezóně 1995/6, jednalo se však o jediný zápas. V dalším ročníku již měl na svém kontě 17 startů, přesto se stále vracel na farmu. Důvodem byly jeho finanční požadavky, které vedení klubu, proslulého přísnou platovou disciplínou, odmítalo akceptovat. Až v play-off dostal šanci místo zraněného Davea Andreychucka a uvedl se náramně: v osmi zápasech dal dvě branky a třikrát přihrál na gól spoluhráčům. Je jasné, že takového hráče už do nižší soutěže trenéři „Ďáblů“ nepustili.

Jestliže měl Eliáš, co se týče týmových úspěchů, v NHL štěstí, v národním týmu se k němu obrátilo zády. Do sestavy památného zlatého týmu z Nagana se nevešel, na následné mistrovství světa ve Švýcarsku se sice vydal, ale tam Češi získali pouze bronzové medaile. A když o rok později opět slavili zlato, Patrik u toho zase nebyl. Přestože se trenér Hlinka zapřísahal, že v případě vypadnutí Devils v play-off vezme do Norska oba české útočníky, nakonec zvolil pouze druhé české křídlo Petra Sýkoru. Od té doby chová Eliáš k české reprezentaci mírně podezřívavý vztah.

Tou dobou již Sýkora s Eliášem dokázali kombinovat poslepu a spolu s důrazným centrem Jasonem Arnottem tvořili obávanou první formaci NJ. Na začátku sezóny 1999/2000 odmítl Eliáš ustoupit při vyjednávání o výši platu a pár zápasů dokonce odehrál v Pardubicích a Třebíči. Brzy se ale s manažerem Lamoriellem domluvil a odrazil se ke zřejmě nejlepší sezóně vůbec. Stal se nejlépe bodujícím hráčem týmu, udržoval si průměr okolo bodu na zápas a málem se vešel do první dvacítky nejproduktivnějších hráčů NHL. Kompaktní tým „Ďáblů“ se prokousal až do finále, v němž porazil obávané bijce z Dallasu a na Stanley Cupu se objevila další dvě česká jména.

Totéž se oběma spoluhráčům málem podařilo i napřesrok. New Jersey se opět probilo až k branám triumfu, kde na něj čekal hvězdný tým Colorada Avalanche. Finálová série se protáhla na sedm zápasů a ten poslední vyhrály „Laviny“ 3:1. Patrikovi zbyl pocit dobře odvedené práce a chmurná vzpomínka na třebíčského kamaráda Tomáše Zelenku, jenžv únoru po nešetrném zákroku soupeře ochrnul na spodní část těla. Eliáš tenkrát uspořádal v Třebíči benefiční utkání, jehož se zúčastnilo několik velkých českých hvězd.

Dostat se až na vrchol NHL se týmu s průměrným rozpočtem podaří jen občas. Udržet se na něm déle než dvě sezóny je prakticky nemožné, zvlášť když odcházejí opory. V průběhu sezóny 2001/2 opustili řady Devils oba Patrikovi spoluhráči z útoku Arnott i Sýkora. Na Eliášovi zůstala tíha odpovědnosti za výsledky týmu. Náladu mu nespravila ani účast na olympijských hrách v Salt Lake City, kde čeští reprezentanti podlehli ve čtvrtfinále Rusům. V prvním kole play-off potom „Ďáblové“ překvapivě vypadli s Carolinou, ale vyčerpaný Eliáš odmítl účast na mistrovství světa ve Švédsku.

Vedení klubu si uvědomilo situaci a přistoupilo na novou smlouvu, která přiřkla českému hráči 5 miliónů v průběhu tří let. Do týmu však přišel nový kouč Pat Burns, bývalý policista, a naordinoval tvrdou defenzívu. Eliáš se znovu rozehrál k výborným výkonům, stále častěji se v něm ale radost z gólů mísila s návaly zlosti. V zápase odehrál třeba čtvrthodinu, zbytek času seděl na lavičce a díval se, co předvedou jeho spoluhráči – destruktoři ze třetí a čtvrté formace. Navíc musel poslouchat zuřivé Burnsovy výlevy, když se zrovna nedařilo. Přesto se dokázal v rozhodujících chvílích prosadit a přispěl k postupu „Ďáblů“ do finále, kde se střetli s týmem Anaheim Mighty Ducks. Dramatické finále opět dospělo až k sedmému zápasu a tentokrát měli více štěstí hráči Devils.

Letos se Patrik dokázal vklínit mezi nejlepších deset v kanadském bodování se 38 brankami (5. místo mezi střelci) a 43 asistencemi. A dokázal platnost titulu „Pán prodloužení“ – v základní části čtyřikrát rozhodl zápas v nastaveném čase, čímž vyrovnal rekord NHL. Jeho novými spoluhráči v útoku se stali Scott Gomez a Brian Gionta, po nichž dostala formace přezdívku „GGE“.

Ve volném čase rád jezdí sportovním automobilem Porsche 911 Turbo, na rozdíl od minulých let však prý již nezkouší, kolik z něj „vymáčkne“. Ačkoli na ledě působí jako ztělesnění hokeje, nedávno si střihl dokonce sérii lechtivých snímků v letadle pro módní časopis Quo. A to i přesto, že prý trpí fobií z létání, podobně jako např. nizozemský fotbalista Dennis Bergkamp. S dlouholetou přítelkyní Yvonne prý plánuje svatbu i početí potomka, o konkrétních termínech však nehovoří.
 
 
 
 

 
 
 
 
  Stevens, Scott
Narození: 1. duben 1964, Kitchener, ON, Kanada
Věk: - Výška: 185cm Váha: 98kg
Draft: 1982, 1. volba Washington Capitals, 5. celkově
Aktivní: NE Pozice: obránce Hůl: -
 

 Ronald Scott Stevens (* 1. dubna 1964 Kitchener, Ontario) je bývalý hokejový obránce. Hrál ve 22 sezónách v NHL za Washington Capitals, St. Louis Blues a New Jersey Devils.

Svoji kariéru započal ve Washingtonu, kde jeho solidní obrana a ofenzivní schopnosti pomohly týmu k jeho historicky první účasti v playoff. Poté, co strávil ročník v St. Louis, ho získal tým New Jersey Devils. Právě zde získal reputaci nelítostného a tvrdého mistra bodyčeků. Jelikož zosobňoval obranu Devils, stal se kapitánem tohoto týmu a dokázal se s ním čtyřikrát během devíti let probít do finále Stanleyova poháru, přičemž k vítězství dovedl mužstvo třikrát. V roce 2000 Stevens vyhrál Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Navzdory týmového úspěchu s Devils nikdy nevyhrál Norris Trophy, cenu pro nejlepšího obránce. Jeho kariéra spěla ke konci v sezoně 2003/04, kdy nakonec odešel do hokejového důchodu kvůli následkům otřesů mozku.

 

 

Scott Stevens - zničující síla 

Ronald Scott Stevens se narodil na apríla roku 1964 v Ontariu v městečku Kitchener. Je považován za jednoho z nejlepších defenzivních obránců, který kdy zkusil led NHL. 27. června 2007 byl navržen pro vstup do Síně slávy NHL, uveden byl 12. listopadu téhož roku.

Ofenzivní začátky

188 centimetrů měřící a 98 kilogramů vážící Stevens byl draftován Washingtonem Capitals v prvním kole v roce 1982 jako pátý celkově. Byl vybrán pro jeho ofenzivní schopnosti (což se jeví paradoxní v kontrastu s jeho celou kariérou) a fyzické parametry. V posledním roce v juniorské lize v Kitcheneru byl Stevens vyhlášen nejlepším bodycheckerem. Za Washington odehrál devět sezon a užil si individuální i týmové úspěchy. Hlídací pes týmu z hlavního města Spojených statů amerických se stal nejsilnější zbraní defenzivy, která kralovala NHL v 80. letech.

Problémy v St.Louis

16. června roku 1990 získalo Stevense St.Louis Blues. Jelikož dodatek smlouvy Scotta Stevense vyžadoval kompenzaci v podobě volby v draftu, směřovalo do Washingtonu v následujích letech pár talentů, z nichž jen někteří našli platné místo v týmu (Sergei Gonchar a Brendan Witt). I přesto jak vysokou cenu museli Blues zaplatit, Stevens se brzy stěhoval. 25. června 1991 podepsali Blues Brendana Shanahana, v té době forvarda New Jersey Devils. Na Shanahana se vztahovala klauzule, která tvrdí, že tým, z kterého odešel, si může vybrat hráče, jakého chce. Blues se snažili nabídnout Curtise Josepha, Roda Brind'Amoura a dvě volby v draftu, ale Devils chtěli Stevense. Blues se jen tak lehce nechtěli vzdát Stevense a vše dotáhli k arbitráži, která jen potvrdila neodkladné – 3. září se Stevens stěhoval výměnou za Shanahana.

Ďábelská jízda

Po vyřízení neodkladných záležitostí se Stevens připojil k Ďáblům 25. září 1991, o rok později, ve své teprve druhé sezoně se stal kapitánem Ďáblů, teprve pátým v historii – a byl jím až do konce své kariéry. Blues se stále snažili Stevense přitáhnout zpět k sobě, tak jako v roce 1994, když podepsali se Stevensem tříletý kontrakt v hodnotě 17 milionů dolarů. Devils tento kontrakt označili za podvodný a až po čtyřech letech jim arbitráž dala za pravdu. Odměnou jim kromě zůstávajícího Stevense bylo i 1 425 000 dolarů a právo volby v první kole draftu místo Blues. Jako kapitán a leader Ďáblů, vyhrál Stanley Cup v letech 1995, 2000 a 2003.



 
Tvrdě, ale čistě

Zejména v New Jersey se Scott proslavil čistými ale velmi zničujícími hity, chcete-li body-checky, někteří ze soupeřů končili v bezvědomí. Stevensova síla v těchto soubojích rostla zejména v play-off. Na svědomí má mj. Slavu Kozlova (1995, finále), Tomáše Kaberleho, Kevina Adamse (2000, semifinále konference), Daymonda Langkowa (2000, finále konference), Erica Lindrose (2000, finále konference), Rona Francise, Sami Kapanena a Shanea Willise (2001, čtvrtfinále konference), Joe Thortona (2003, čtvrtfinále východní konference) a Paula Kariyu (2003, finále). Vítěz Conn Smythe Trophy, která náleží nejužitečnějšímu hráči v play off pro rok 2000, Stevens vstoupil do síně slávy 12.listopadu 2007, ačkoliv oficiálně skončil kariéru 6. září 2005, ale poslední zápas odehrál v roce 2004 (většinu sezony promarodil s poraněním hlavy), mohl být přijat roku 2007 (přijetí musí předcházet tříletá čekací lhůta). Ďáblové vyřadili dres s jeho číslem (#4) 3. února 2006. Je považován za nejlepšího hráče, který doposud v týmu působil a stal se prvním hokejistou v historii klubu, jehož dres s číslem byl vyřazen.
 
 
 
 

Přehled medailí
 
Kanadský pohár
zlato KP 1991 lední hokej
stříbro SP 1996 lední hokej
Stanley Cup
zlato NHL 1994/1995 New Jersey Devils
zlato NHL 1999/2000 New Jersey Devils
zlato NHL 2002/2003 New Jersey Devils
 
Hráčská kariéra:
 
1980-81 Kitchener Rangers OHL
1981-82 Kitchener Rangers OHL
1982-83 Washington Capitals
1983-84 Washington Capitals
1984-85 Washington Capitals
1985-86 Washington Capitals
1986-87 Washington Capitals
1987-88 Washington Capitals
1988-89 Washington Capitals
1989-90 Washington Capitals
1990-91 St. Louis Blues
1991-92 New Jersey Devils
1992-93 New Jersey Devils
1993-94 New Jersey Devils
1994-95 New Jersey Devils Vítěz Stanley Cupu
1995-96 New Jersey Devils
1996-97 New Jersey Devils
1997-98 New Jersey Devils
1998-99 New Jersey Devils
1999-00 New Jersey Devils Vítěz Stanley Cupu
2000-01 New Jersey Devils
2001-02 New Jersey Devils
2002-03 New Jersey Devils Vítěz Stanley Cupu
2003-04 New Jersey Devils

 

 

 
 
 
Martin Brodeur
Martin Brodeur
Brankář  - NJD
 
Výška: 185cm
Váha: 93kg +/-
Držení hole: Levá
Narozen: 6. Května 1972, Montreal, Kanada
Draftován: NJD / 1990 NHL Entry Draft
Kolo: 1st  (20th overall)
Číslo dresu: 30
Slavný otec: Denis Brodeur (hokejový brankář)
 
 
 Martin Brodeur se narodil 6. května 1972. Nebyl ničím odlišný od ostatních dětí, miloval hru, především pouliční hokej. Do 16 let působil v Saint-Leonardské mládežnické hokejové asociaci a potom vstoupil do Montreal-Bourassa dorosteneckého AAA Týmu. V té době si ho začínali všímat skauti a do budoucna mu předvídali výborné vyhlídky mezi brankáři.

V létě 1988 byl pozván do Calgary na Národní U17 hokejový festival. V tu chvíli si Martin začal plně uvědomovat svůj potenciál. Od tohoto dne se hokej stal centrem jeho života.

V roce 1989 vstoupil do Saint-Hyacinthe Laser v Quebec Major League. Neustále se zlepšoval. Tyčil se nad ostatními díky svému talentu, síle, charakteru a klidu. Během draftu NHL v roce 1990 byl vybrán týmem New Jersey Devils v prvním kole jako 20. v pořadí. Jeho sen se stal skutečností. Martin tím ukončil svou juniorskou kariéru velkolepě.  

Svůj první zápas v NHL odehrál 26. března 1992, kdy úspěšně se svým týmem čelil Bostonu Bruins a vyhrál 4-2. Následující sezonu strávil v nižší soutěži AHL v týmu Utica Devils.

V letech 1993-1994, v jeho první sezoně v NHL odehrál 47 zápasů, získal 27 výher s průměrem 2,40 gólů na zápas a třemi vychytanými čistými konty. Za tento výkon si Martin odnesl cenu Calder Trophy, která se každoročně uděluje nejlepšímu nováčkovi sezony.

V následující sezoně sklidili Devils úspěchy díky obrannému systému trenéra Jacquese Lemairea a Brodeur překonal další obrovský mezník. Devils porazili Detroit Red Wings ve čtyřech zápasech a vyhráli v roce 1995 Stanley Cup. Martin Brodeur ve své mladé kariéře získal tu nejcennější trofej, která je snem každého hokejisty. Později se mu to podařilo ještě dvakrát, celkově je tedy jeho jméno na slavném Stanley Cupu vyryto třikrát - 1995, 2000 a 2003.

Svého prvního NHL All-Star Game se účastnil v roce 1996 v Bostonu. Během své kariéry byl pozván na tuto akci desetkrát. Na konci sezóny se připojil k týmu Kanady na mistrovství světa v Rakousku a vrátil se se stříbrnou medailí.

Během sezony 1996-1997 vyhráli Devils svoji Divizi. Pro Martina je to výjimečný rok. Vyhrál William M. Jennings Trophy, která se uděluje brankářům týmu s nejmenším počtem obdržených gólů v sezóně. Získal ji společně se svým kolegou Mikem Dunhamem. Celkově vyhrál tuto trofej pětkrát.

Během play-off proti Montrealu Canadiens se podařilo Martymu skórovat, když při power play soupeře trefil přes celé hřiště prázdnou branku. To jenom podtrhuje jeho skvělou práci s hokejkou, čímž se moc brankářů v NHL pochlubit nemůže.

 V roce 1998 se stal členem týmu Kanady na turnaji století - olympijských hrách v japonském Naganu kde za všechny tými nastoupili ti nejlepší z nejlepších. Kryl tady záda jako dvojka zkušenějšímu Patricku Royovi.

V roce 2000 získal podruhé Stanley Cup. Starosta Frank Zampino změnil název místního stadionu Saint-Leonard, kde Marty začal svoji veleúspěšnou kariéru, na Martin Brodeur Arena.

V roce 2002 se vratil z Olympijských her v Salt Lake City se zlatou medailí na krku. Velký úspěch pro celou jeho rodinu, protože jeho otec, Denis, také brankář, získal bronzovou medaili s Kitchener-Waterloo Dutchmen, kterými byla zastoupena Kanada v roce 1956 na olympijských hrách v Cortině d'Ampezzo v Itálii. Pouze Denis a Martin, jakožto otec a syn, dokázali v historii hokeje získat oba medaili na Olympijských hrách.

V roce 2003 New Jersey Devils vyhráli další Stanley Cup v průběhu osmi let a Brodeur získává svou první Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře základní části. Svými skvělími výkony vybojoval později ještě další tři.

Martin se také zúčastnil her v Turíně v Itálii v roce 2006, ale navzdory jeho pozoruhodnému výkonu se Kanada nedostala ani na pódium.

Svým neobvyklým stylem, rychlými reflexy, skvělou prací s holí, hrou obecně a svou skvělou důsledností ve hře Martin pořád dominuje. Jeho statistiky jsou působivé a rekordy jsou na dosah.

Sezona 2008/2009 byla jeho 15. sezónou v New Jersey Devils. Vážné zranění na ruce ho ale drželo mimo hru po dobu 4 měsíců. Vrátil se ale na konci sezony a prekonal historický rekord Patricka Roye v počtu vychytaných výher, který měl hodnotu 552. Je také velmi blízko k metě 103 vychytaných nul Terryho Sawchucka a pokud se nic neočekávaného nestane, tento rekord Marty taky velmi brzo překoná.

Martin Brodeur je ve svých 36 letech na vrcholu kariéry. Jeho ambicí je zůstat. Jsou mladí brankáři hrozba? Ne, jsou výzvou.
 
 
 
 
Career Regular Season Statistics
Season Team GP W L T OT SO GA SA Sv% GAA Mins
1988-1989 Mtl-Bourassa-QAAA 27 13 12 1 0 98 3.72 1,580
1989-1990 St-Hyacinthe-QMJHL 42 23 13 2 0 156 4.01 2,333
1990-1991 St-Hyacinthe-QMJHL 52 22 24 4 2 162 3.30 2,946
1991-1992 St-Hyacinthe-QMJHL 48 27 16 4 2 161 3.39 2,846
1991-1992 Devils 4 2 1 0 - 0 10 85 .882 3.36 179
1992-1993 Utica-AHL 32 14 13 5 0 131 4.03 1,952
1993-1994 Devils 47 27 11 8 - 3 105 1,238 .915 2.40 2,625
1994-1995 Devils 40 19 11 6 - 3 89 908 .902 2.44 2,184
1995-1996 Devils 77 34 30 12 - 6 173 1,954 .911 2.34 4,433
1995-1996 Canada-NTS 3 0 1 1 0 9 3.00 180
1996-1997 Canada-NTS 2 0 1 0 0 4 4.00 60
1996-1997 Devils 67 37 14 13 - 10 120 1,633 .927 1.88 3,838
1997-1998 Devils 70 43 17 8 - 10 130 1,569 .917 1.89 4,128
1997-1998 Canada-NTS
1998-1999 Devils 70 39 21 10 - 4 162 1,728 .906 2.29 4,239
1999-2000 Devils 72 43 20 8 - 6 161 1,797 .910 2.24 4,312
2000-2001 Devils 72 42 17 11 - 9 166 1,762 .906 2.32 4,297
2001-2002 Devils 73 38 26 9 - 4 156 1,655 .906 2.15 4,347
2001-2002 Canada-NTS 5 4 0 1 0 9 1.80 300
2002-2003 Devils 73 41 23 9 - 9 147 1,706 .914 2.02 4,374
2003-2004 Devils 75 38 26 11 - 11 154 1,845 .917 2.03 4,555
2004-2005 Canada-NTS 5 5 0 0 1 5 129 1.00 300
2004-2005 Canada-NTS 7 5 2 0 0 20 218 2.87 419
2005-2006 Devils 73 43 23 - 7 5 187 2,105 .911 2.57 4,365
2005-2006 Canada-NTS 4 2 2 0 0 8 2.01 239
2006-2007 Devils 78 48 23 - 7 12 171 2,182 .922 2.18 4,697
2007-2008 Devils 77 44 27 - 6 4 168 2,089 .920 2.17 4,635
2008-2009 Devils 31 19 9 - 3 5 73 870 .916 2.41 1,814
  NHL Totals 999 557 299 105 23 101 2,172 25,126 .914 2.21 59,021
Career Playoff Statistics
Season Team GP W L T OT SO GA SA Sv% GAA Mins
1988-1989 Mtl-Bourassa-QAAA 3 0 3 0 0 14 3.99 210
1989-1990 St-Hyacinthe-QMJHL 12 5 7 0 46 4.07 678
1990-1991 St-Hyacinthe-QMJHL 4 0 4 0 16 4.14 232
1991-1992 St-Hyacinthe-QMJHL 5 2 3 0 14 2.65 317
1991-1992 Devils 1 0 1 0 - 0 3 15 .800 5.61 32
1992-1993 Utica-AHL 4 1 3 0 18 4.19 258
1993-1994 Devils 17 8 9 0 - 1 38 531 .928 1.95 1,171
1994-1995 Devils 20 16 4 0 - 3 34 463 .927 1.67 1,222
1996-1997 Devils 10 5 5 0 - 2 19 268 .929 1.73 659
1997-1998 Devils 6 2 4 0 - 0 12 164 .927 1.97 366
1998-1999 Devils 7 3 4 0 - 0 20 139 .856 2.83 425
1999-2000 Devils 23 16 7 0 - 2 39 537 .927 1.61 1,450
2000-2001 Devils 25 15 10 0 - 4 52 507 .897 2.07 1,505
2001-2002 Devils 6 2 4 0 - 1 9 145 .938 1.42 381
2002-2003 Devils 24 16 8 0 - 7 41 622 .934 1.65 1,491
2003-2004 Devils 5 1 4 0 - 0 13 133 .902 2.62 298
2005-2006 Devils 9 5 4 - 0 1 20 261 .923 2.25 533
2005-2006 Canada-NTS 0
2006-2007 Devils 11 5 6 - 0 1 28 332 .916 2.44 688
2007-2008 Devils 5 1 4 - 0 0 16 147 .891 3.19 301
2008-2009 Devils 7 3 4 - 0 1 17 239 .929 2.39 427
  NHL Totals 176 98 78 0 0 23 361 4,503 .920 1.98 10,947

Odehrané šampionáty:

1996 Mistrovství světa (2. místo)
1998 Olympijské hry (4. místo)
2002 Olympijské hry (1. místo)
2004 Mistrovství světa (1. místo)
2005 Mistrovství světa (2. místo)
2006 Olympijské hry (7. místo)
 

 
 

 Goran Šimun Ivanišević (* 13. září 1971) bývalý profesionální tenista z Chorvatska. Největšího úspěchu dosáhl právě v letech kdy to od něj již nikdo nepředpokládal ve Wimbledonu roku 2001. Na divokou kartu vyhrál svuj první grandslamový titul až ve svém čtvrtém grandslamovém finále (1992, 1994, 1998). Zapsal se do historie také svým výborným servisem. Nejvyššího 2. umístění v žebříčku dosáhl v roce 1994.

Kariéra

Ivanišević se narodil v chorvatském (tehdy jugoslávském) městě Split. Na profesionální okruh vstoupil v roce 1988 a hned další rok vyhrál svůj první titul ve čtyřhře ve Frankfurtu. V roce 1990 se Ivanišević zapsal do povědomí veřejnosti na French Open, kdy v prvním kole nečekaně vyřadil Borise Beckera v prvním kole a sám postoupil až do čtvrtfinále. Becker tehdy o Goranovi prohlásil: „…ani Bůh by nemohl zahrát lépe.“ Ten rok se mu podařilo na stejném turnaji dojít až do finále čtyřhry s Petrem Kordou. O pár týdnů později se ve Wimbledonu probojoval až do semifinále, kde prohrál s Beckerem ve čtyřech setech. Dalším úspěchem v témže roce byl první titul ze dvouhry ze Stuttgartu a podíl na vítězství ve World Team Cupu. Brzy si vytvořil pověst hráče agresivního stylu hry a extrémně silného servisu. Mnoho let zapodával více es než kdokoliv jiný na tour. Byl také pověstný tím, že dokáže porazit kohokoliv na světě, ale také s každým prohrát.

V roce 1992 se Ivanišević dostal do svého prvního grandslamového finále ve Wimbledonu, kde se střetl s Andre Aggasim. Oba se snažili získat svůj první grandslamový titul. Přestože byl Goran mírným favoritem a začal utkání o něco lépe tak podlehl Andremu v pětisetovém maratonu 7:6, 4:6, 4:6, 6:1, 4:6. Tehdy v neuvěřitelných sedmi zápasech nastřílel dohromady rekordních 207 es za turnaj. Později v létě téhož roku na Olympijských hrách v Barceloně získal Goran dvě bronzové medaile ze dvouhry i čtyřhry pro nově vzniklou zemi Chorvatsko.

Další velké finále ho čekalo v roce 1994 opět ve Wimbledonu, kde byl ale opět poražen obhájcem titulu Petem Samprasem 6:7, 6:7, 0:6. Ten rok se mu podařilo vystoupat na ě příčku světového žebříčku právě za Samprase.

V roce 1995 vyhrál Ivanišević Grand Slam Cup, když porazil Todda Martina ve finále 7:6, 6:3, 6:4. V semifinále Wimbledonu ho pak opět udolal Sampras 6:7, 6:4, 3:6, 6:4, 3:6.

V roce 1996 se mu podařilo zvítězit na 5 turnajích na okruhu. Na Grand Slam Cupu dosáhl na finále, kde prohrál s Beckerem. Téhož roku se mu podařil fenomenální kousek nasázet za sezónu 1,477 es. S Ivou Majoliovou vyhrál Hopman Cup za Chorvatsko. Výborným úspěchem bylo také semifinále na US Open.

Do roku 1998 se Goranovi příliš ve Wimbledonu nedařilo. Ten rok přišel na centerkurt zarostlý jako Ježíš Kristus a ani odborníci nepředpokládali žádný zázrak z jeho strany. 27letý Ivanišević se však po strhujícím semifinále s Krajíčkem (v pátém setu 15:13) probojoval do svého třetího Wimbledonského finále, kde proti němu stanul opět Sampras. Po napínavém boji Goran opět prohrál 7:6(2), 6:7(11), 4:6, 6:3, 2:6 - kdy druhý set v tiebreaku byl považován za zlomový díky velmi těsným backhandovým returnům, které skončily nakonec out.

Po třetí finálové prohře následovala série týdnů plných černých myšlenek. Úzce spjatý s Chorvatským národním fotbalovým družstvem, které hrálo na Euru 1998 a získalo nakonec až 3. místo, vyrazil Goran sám na dvouměsíční plavbu po Jaderském moři sám se svými černými myšlenkami. Vrátil se až na US Open kde zahrál 4. kolo. Za zmínku stojí určitě i finálová čtyřhra v r. 1999 s Jeffem Tarangem na French Open. Od té doby začala série neúspěchu, bolestí a trápení s levým ramenem, prohry v prvních kolech.

V roce 2001 již nikdo od Ivaniševiće nečekal žádné zázraky. Turnaj před Wimbledonem prohrál na trávě s Italem Carratim v prvním kole a nic nenasvědčovalo že by to na Wimbledonu mělo dopadnout jinak. V létě 2001 se pohyboval na 125. příčce žebříčku a to byla těžká pozice dostat se na Wimbledon bez kvalifikace. Nicméně vedení turnaje pamatovalo jeho úspěchy, bralo ho jako atrakci pro diváky a nakonec mu dalo divokou kartu. Ivaniševiće šokoval celý tenisový svět když se dostal počtvrté ve svých skoro 30 letech do finále Wimbledonu, kde stanul proti Patricku Rafterovi, kterého nakonec udolal v 5ti setovém thrilleru a stal se tak prvním hráčem co zvítězil na divokou kartu. Zároveň překonal svůj rekord nastřílených es za turnaj – tentokrát jich bylo 213.

Od BBC získal cenu Sportovec roku 2001. V roce 2004 ukončil Ivaniševič právě ve Wimbledonu na centerkurtu svoji kariéru, když podlehl Lleytonu Hewittovi ve třetím kole.

Za svoji profi kariéru vyhrál Ivaniševiće 22 titulů ve dvouhře a 9 titulů ve čtyřhře. V roce 2005 ho kapitán Pilić nominoval do Chorvatského Davis Cupového teamu ve finále proti Slovensku. I přestože nakonec nehrál, Chorvatsko se zapsalo do historie prvním vítězstvím v Daviscupu nad Slovenskem 3-2.

Goran Ivanišević vyhrál za svou kariéru 22 turnajů ATP ve dvouhře, z toho 1 grandslamový turnaj – zcela nečekaně Wimbledon v roce 2001, kdy již byl výrazně za zenitem své kariéry:

  • 1990 – Stuttgart Outdoor
  • 1991 – Manchester
  • 1992 – Adelaide, Stuttgart Indoor, Sydney Indoor, Stockholm
  • 1993 – Bukurešť, Vídeň, Paříž (Masters)
  • 1994 – Kitzbuhel, Tokio Indoor
  • 1995 – Grand Slam Cup
  • 1996 – Záhřeb, Dubai, Milán, Rotterdam, Moskva
  • 1997 – Záhřeb, Milán, Vídeň
  • 1998 – Split
  • 2001 – Wimbledon

 

Citáty

„Problém se mnou je v tom, že každý zápas hraji proti pěti soupeřům: rozhodčí, diváci, sběrači míčků, kurt a já sám.“ (Goran Ivanisević)

„Nešel bych nikdy k sportovnímu psychiatrovi, protože když tam skončíte jste bláznivější než když jste tam přišli.“ (Goran Ivanisević)

„Pořád lámu rakety, ale teď v lepší náladě.“ (Goran Ivanisević)

„Můžu se jít leda zabít.“ (po prohře ve Wibledonu 98´)

„Buď hraji jako bůh, nebo jako prase.“ (Goran Ivanisević)

„Jsem génius.“ (Wimbledon 2001, po výhře v semifinále)

„Zato jak jsem dnes hrál bych měl jít do vězení.“ (Goran Ivanisević)

„Čím hůř hraji, tím víc mě lidé mají rádi, nevím proč.“ (Goran Ivanisević)

„I kdyby Goran dostal do ruky basketbalový míč, stejně s ním zahraje eso!“ (Pete Sampras)

„Jediným receptem na Goranovo podání je přetrhat v šatně struny na jeho raketě.“ (Michael Chang)

Zajímavosti

Rekord: od r. 1992 do r. 1998 nastřílel Ivaniševič soupeřům vždy více jak 1000 es (vyjíma r. 1995, kdy jich nastřílel jen 997). V roce 1996 dokázal dát 1447 es.

Právě díky smrtícímu servisu je na okruhu ATP přezdíván jako „King of the 1000 aces“, což znamená „Pán tisíce es.“

V roce 1999 na US Open hrál Goran proti Italovi Carratimu. Goran se v jednom gamu dopustil čtyř dvojchyb za sebou, ale galantní soupeř přesvědčil rozhodčího, že ta čtvrtá byla sporná. Chorvat dostal dva nové míče a odměnil se pátou dvojchybou.


WIMBLEDON

1992

V roce 1992 se na tenisovém poli mluvilo o třech nových tvářích. Andre Aggasi , Pete Sampras a Goran Ivaniševič.    

Samozřejmně , že t u byl ještě Boris Becker a další veteráni ,ale první tři jmenovaní měli od odborníků určenou skvělou kariéru.Jenže nikdo asi nečekal ,že vytáhlý chorvat (193cm) porazí všechny favority a dostane se až do finále.Kde ale prohraje s Aggasim.

  • 1.kolo : Koslowski Lars (GER) 63.příčka  6:2 , 6:2 , 6:3
  • 2.kolo : Woodforde Mark (AUS) 90.příčka  6:4 , 6:4 , 6:7 (4), 6:3
  • 3.kolo : Rosset Marc (SUI) 40.příčka  7:6 (4) , 6:4 , 6:4
  • 4.kolo : Lendl Ivan (USA) 11.příčka  6:7 (7) , 6:1 , 6:4 , 1-0 RET.
  • Čtvrtfinále : Edberg Stefan (SWE) 2.příčka 6:7 (10) , 7:5 , 6:1 , 3:6,6:3  
  • Semifinále : Sampras Pete (USA) 3.příčka  6:7 (4) , 7:6 (5) , 6:4 , 6:2
  • Finále : Aggasi Andre (USA) 14.příčka  7:6 (10) , 4:6 , 4:6 , 6:1 , 4:6

V neuvěřitelných sedmi zápasech nastřílel dohromady 207 ES !!                  

1994

V roce 1994 než začal Wimbledon byl Ivaniševič na vynikajícím 5.místě. Ale opět ve Wimbledonu zazářil a celkem hladce se dostal do finále kde na něj tentokrát čekal Sampras. Ivaniševič se ale po dvou prohraných tiebraků psychicky položil a utkání vypustil.

  • 1.kolo : Meligeni Fernando (BRA) 89.příčka  6:1 , 6:3 , 6:4
  • 2.kolo : Mronz Alexander (GER) 124.příčka  6:2 , 7:6 (4) , 6:1
  • 3.kolo : Mansdorf Amos (ISR) 45.příčka  6:3 , 7:5 , 6:4
  • 4.kolo : Volkov Alexander (RUS) 25.příčka  7:6 (3) , 7:6 (6) ,4:6 , 6:2
  • Čtvrtfinále : Forget Guy (FRA) 1130.příčka  7:6 (3) , 7:6 (3) , 6:4
  • Semifinále : Becker Boris (GER) 10.příčka  6:2 , 7:6 (6) , 6:4
  • Finále : Sampras Pete (USA) 1.příčka  6:7 (2) , 6:7 (5) , 0:6

1995

V roce 1995 se Ivaniševič opět prodíral začátkem Wimbledonu velmi dobře.Jenomže v semifinále jej zastavil Pete Sampras.Pro chorvata tak začalo jakési prokletí......

  • 1.kolo : Lareau Sebastien (CAN) 81.příčka  6:2 , 6:4 , 6:4
  • 2.kolo : Stark Jonathan (USA) 71.příčka  6:4 , 6:2 , 7:6 (1)
  • 3.kolo : Boetsch Arnaud (FRA) 48.příčka  6:4 , 6:4 , 6:4
  • 4.kolo : Martin Todd (USA) 17.příčka  6:4 , 7:6 (4) , 6:7 (5) , 7:6 (3)
  • Čtvrtfinále : Kafelnikov Yevgeny 7.příčka  7:5 , 7:6 (11) , 6:3
  • Semifinále : Sampras Pete (USA) 2.příčka  6:7 (7), 6:4 ,3:6 ,6:4 , 3:6

 

1998

Až do tohoto roku se Ivaniševičovi ve Wimbledonu nedařilo.Odborníci už předpokládali ,že Ivaniševič má už odzvoněno. Na centerkurt přišel zarostlý jako Ježíš Kristus . 27-letý Ivaniševič dokázal ale něco neuvěřitelného - opět se chtěl utkat se Samprasem ve finále a vrátiti mu porážky z minulých let. V semifinále doslova udolal Krajíčka v pátém setu 15:13 a čekal na vítěze duelu Hanman - Sampras . Nakonec se podařilo uspět Samprasovi.Zdálo se ,že ale všichni diváci drží palce Ivaniševičovi , protože ještě turnaj nikdy nevyhrál , ale to nepomohlo . Po krvavém boji kdy na obou stranách bylo buď eso nebo dvojchyba zvítězil opět Sampras .A chorvatovo prokletí tedy nebylo zlomeno. Od té doby už Ivaniševič nevyhrál ani jeden turnaj a jeho forma upadala. Všechno mohlo být jinak kdyby chorvat titul získal. Psychická nevyrovnalost mu ale nedovolila zvítězit ani napotřetí.

  • 1.kolo : Stafford Grant (RSA) 108.příčka  6:3 , 6:3 , 6:2
  • 2.kolo : Medvedev Andrei (UKR) 97.příčka  6:3 , 7:6 (4) , 4:6 , 6:0
  • 3.kolo : Vacek Daniel (CZE) 77.příčka  6:7 (6) , 7:6 (4) , 6:3 , 6:4
  • 4.kolo : Martin Todd (USA) 32.příčka  7:6 (5) , 6:3 , 3:6 , 7:6 (2)
  • Čtvrtfinále : Siemerink Jan (NED) 23.příčka  7:6 (10) , 7:6 (5) , 7:6 (6)
  • Semifinále : Krajíček Richard (NED) 14.příčka  6:3 ,6:4 , 5:7 ,6:7 (5) , 15:13
  • Finále : Sampras Pete (USA) 1.příčka  7:6 (2) , 6:7 (11) , 4:6 , 6:3 , 2:6

2001

Turnaj začínal naprosto stejně dobře organizovaně, jako vždy. Nové tisíciletí, nové tváře, noví favorité. Pete Sampras byl opět očekáván ve finále, jenomže tentokrát tu byli I další najdějní hráči jako Safin, Hewitt, Rafter a Aggasi. Domácí fanoušci také neztráceli naději ani u svých hráčů Hanmana a Rusedskiho. Bylo rozdáno 11 divokých karet - 10 pro domácí a jedna jediná pro 125.hráče světa - Gorana Ivaniševiče. Pořadatelé přece jen na Gorana nezapomněli, I když v roce 2000 vypadl hned v prvním kole, tak přece jen byl třikrát ve finále a dvakrát v semifinále. Začal první den turnaje a Sampras a další favorité v poklidu postoupili do druhého kola. Goran hrál také, čekalo se od něj, že by se měl dostat nanejvýš to třetího kola a pak odjet domů a sledovat  Wimbledon v televizi. Ve druhém kole si Goran dodal ohromně sebevědomí. Porazil Carlose Moyu, kterého ještě neporazil a připsal si na své konto 35 es.Jenomže ve třetím kole měl být jeho cesty už konec. 18-ti letý američan Andy Roddick , nový miláček publika byl ohromně naladěn a nebylo pochyb o tom, že Ivaniševič odejde poražen. Jenomže Ivaniševič podávál naprosto nečekaně skvěle. Tiebreak byl pro Gorana velmi důležitý a první set dokázal vyhrát. Ve druhé sadě uhrál Roddick při Goranově servisu jen DVA MÍČE!!! a to ještě díky dvěma dvojchybám !!!!! Ivaniševič dokonce zakončil 10 gam druhé sady 4 esy za sebou. Ve třetím setu se Roddickovy podařilo Gorana breaknout, ale čtvrtý set Goran dokázal dotáhnout do vítězného konce. 41 ES !! Mu pomohlo k úžasnému vítězství. Čtvrté kolo bylo pohřebem pro Peta Samprase, který odešel poražen s Rogerem Federerem. Goran se měl utkat s domácím Gregem Rusedskim. Goran má právě s Rusedskim vynikající bilanci 8-0 a I toto utkání dokázal vyhrát. Čtvrtfinále mělo být pro chorvata už definitivní. Marat Safin,ale nedokázal najít recept na skvělé returny a vynikající servis a také podlehl. Zde svítala pro Ivaniševiče ohromná       šance. Byl v semifinále!!! a mohl bojovat o finále!!!! Tim Hanman byl jeho semifinálový soupeř.


 
Celá Británie byla na nohou a skandovala jméno Tima Hanmana. Goran dokázal vyhrát první sadu 7:5, ale ve druhé v tiebreaku neustál situaci a prohál ho.Ve třetím setu se zdálo, že Goran už nemá šanci. Psychicky se zhroutil a prohrál třetí set 0:6. Ve čtvrtém setu se trochu vzpamatoval a udržel si servis. Za stavu 2:1 pro Hanmana a 40:30 pro Ivaniševiče bylo ale utkání přerušeno pro déšť.To Goranovi velmi pomohlo. Následující den dokázal vyhrát tiebreak čtvrtého setu a v pátém 3:2 vedl, když opět začalo pršet. I další den se nehrálo. Mezitím vypadl I Andre Aggasi s Patrickem Rafterem. Rafter byl ve finále a čekal, kdo bude jeho soupeř. Až třetí den se semifinále dohrálo. Goran dokázal skvěle zareturnovat a Hanmana porazil.

 

 
Pondělní finále :

Ohromný centerkurt byl naprosto vyprodaný, diváckou skupinu již ale netvořili z větší skupiny britové, jako tomu bylo v semi-finále, ale na místa usedli dva tábory fanoušků - Chorvaté a Australané. Ivaniševič před utkáním prohlásil, že pokud by mu bůh nabídl, že vyhraje wimbledon, ale pak už nesmí šáhnout nikdy na raketu - Goran by prý souhlasil.

Celý boj probíhal ve vynikající atmosféře, která připomínala fotbalové utkání. Ivaniševič začal mnohem lépe a po úvodním breaku získal celou sadu 6:3. Ve druhé sadě bylo všechno zase naopak - Rafter prolomil chorvatovo podání a zvítězil také 6:3. Do sady třetí vstoupili oba hráči velmi dobře avšak Rafter neustál jednu důležitou hru a prohrál třetí set opět 6:3.       Ivaniševič se ale ve čtvrté sadě velmi rozzlobil na rozhodčí. Při stavu 2:2 totiž podával za shody a rozhodčí mu při druhém servisu nahlásili foot-fault, což znamenalo break pro Raftera. Ovšem to by ještě chorvat ustál, jenomže následovalo sporné druhé podání a to už bylo na Ivaniševiče moc. Vybuchl zlostí, hodil s raketou o zem, kopl do sítě a začal protestovat.    Bohužel mu to nebylo nic platné. Poté se Ivaniševičovi nepodařilo uhrát ani gam a prohrál 6:2.

Začal rozhodující pátý set, publikum bylo ve 100% varu a nebylo pochyb, že pátý set bude velmi dramatický. A také byl. Tentokrát si oba drželi svůj servis, až do stavu 6:7 pro Raftera, kdy podával Ivaniševič. Rafter byl 2 míče od vítězství, ale  Ivaniševič dokázal dramatický okamžik ustát a srovnal na 7:7. Pak ovšem neustál situaci P. Rafter. Prohrál svůj servis a následovalo něco, na co by si asi nikdo, kromě mě nevsadil.(Já sám jsem totiž sázel celou dobu turnaje jen na Gorana  Ivaniševiče a díky němu jsem vyhrál pár set korun :-)). Ivaniševič tedy podával na vítězství v celém turnaji. Celé drama tedy pokračovalo. Ivaniševič nedokázal proměnit svůj historicky první finálový matchball a následující tři další, také ne.

Pak ovšem druhým servisem Raftera zdolal. Míč z Rafterovi rakety mířil do sítě a Ivaniševič okamžitě ulehl a dojetím    nezadržel slzy štěstí. Dokázal to......vyhrál tolik vysněný titul - WIMBLEDON.


 


 
 
 
 
 
 
 
  
 
 
Jméno: Jason Kidd
Výška: 6´4´´ ( 193 cm)
Váha: 210 lbs. ( 95,3 kg)
Pozice: Guard
Den narození: 23. března 1973
Univerzita: California
NBA tým: New Jersey Nets a Dallas Mavericks
V NBA: od sezóny 1994/1995
Číslo: 5 a 2

Jason Kidd má tři děti, nejstarší je Steve a Anna Kidd. Jeho otec je afro-američan a matka irská katolička. Jeho nejoblíbenější a nejnavštěvovanější hřiště je v Oakland, kde ještě za mlada trénoval a drtil své skills NBA hvězda Gary Payton. Během jeho mládí, Jason také velmi vynikal ve fotbalu a šli mu i jiné sporty. Ovšem jak sami teď vidíte, vybral si jen jeden a udělal dobře. Absolvoval St. Joseph Notre Dame High School v Californii kde také Jason vedl školní tým. Navštěvoval též univerzitu Berkeley. V druhém ročníku byl vybrán do prvního týmu All-America a hlavně díky tomu měl otevřenou bránu do NBA draftu v roce 1994.

Kariéra v NBA

Jason Kidd byl vybrán v druhém výběrovém řízení draftu do týmu Dallas Mavericks, po boku Glenna Robinsona. V prvním roce měl průměr za hru 11.7 bodů, 5.4 doskoků 7.7 asistencí. Roku 1995 měl tu čest hrát v NBA Rookie of the year po boku Granta Hilla za Detroit Pistons. Byl v Dallasu členem tzv. Three Js což znamenalo že hrál spolu s Jimem Jacksonem a s Jamalem Mashburnem. Do tohoto tria se vkládaly velké naděje, že Dallas dovede k mnoha úspěchům. Nicméně jejich plán se moc nezdařil, protože tahle trojka hrála v Dallasu velmi krátce. Kidd byl draftován do Phoenixu Suns po boku Tonyho Dumase a Lorena Meyer za Michaela Finleyho a za Sama Cassella, během sezóny 1996-1997. Po pěti sezónách ve Phoenixu, Jason Kidd pomohl každý rok do playoffs, pak byl draftován do New Jersey Nets za Stephona Marburyho.

Styl hry

Jason se soustředí ve hře především na rychlost, na běh v útoku a získává balón tam kde je potřeba. Je považován za jednoho z nejlepších rozehráváčů a je známý svýma nádhernýma nahrávkama a v preciznosti v rychlém útoku.
 

Hvězda NBA Kidd se upsal na tři roky Dallasu

 

Americká basketbalová hvězda Jason Kidd se upsal na příští tři sezóny NBA Dallasu, který ho získal v únoru z New Jersey. Dvojnásobný olympijský vítěz by si měl za tu dobu vydělat přes 25 miliónů dolarů.

12. 7. 2009 11:16 DALLAS

Právě Dallas Kidda v roce 1994 draftoval jako druhého hráče v celkovém pořadí a šestatřicetiletý rozehrávač možná v texaském klubu také ukončí svou kariéru. Nejlépe s mistrovským titulem, kterého se během patnácti let v zámořské soutěži nedočkal.

Pětinásobný člen prvního All Star týmu NBA je v historických ligových tabulkách třetí v počtu asistencí (10 199) a triple-doublů (103).

 
 
Year Team G GS MPG FG% 3P% FT% OFF DEF RPG APG SPG BPG TO PF PPG
94-95 DAL 79 79 33,8 0,385 0,272 0,698 1,9 3,5 5,4 7,7 1,9 0,3 3,16 1,80 11,7
95-96 DAL 81 81 37,5 0,381 0,336 0,692 2,5 4,3 6,8 9,7 2,2 0,3 4,05 1,90 16,6
96-97 DAL 22 22 36,0 0,369 0,323 0,667 1,4 2,7 4,1 9,1 2,0 0,4 3,00 1,90 9,9
96-97 PHO 33 23 35,5 0,423 0,400 0,688 1,0 3,8 4,8 9,0 2,4 0,4 2,30 2,20 11,6
97-98 PHO 82 82 38,0 0,416 0,313 0,799 1,3 4,9 6,2 9,1 2,0 0,3 3,18 1,70 11,6
98-99 PHO 50 50 41,2 0,444 0,366 0,757 1,7 5,0 6,8 10,8 2,3 0,4 3,00 2,20 16,9
99-00 PHO 67 67 39,0 0,409 0,337 0,829 1,4 5,8 7,2 10,1 2,0 0,4 3,37 2,20 14,3
00-01 PHO 77 76 39,8 0,411 0,297 0,814 1,2 5,2 6,4 9,8 2,2 0,3 3,71 2,20 16,9
01-02 NJN 82 82 37,3 0,391 0,321 0,814 1,6 5,7 7,3 9,9 2,1 0,2 3,49 1,70 14,7
02-03 NJN 80 80 37,4 0,414 0,341 0,841 1,4 4,9 6,3 8,9 2,2 0,3 3,70 1,60 18,7
03-04 NJN 67 66 36,6 0,384 0,321 0,827 1,3 5,1 6,4 9,2 1,8 0,2 3,19 1,60 15,5
04-05 NJN 66 65 36,9 0,398 0,360 0,740 1,4 6,0 7,4 8,3 1,9 0,1 2,53 1,70 14,4
05-06 NJN 80 80 37,2 0,404 0,352 0,795 1,1 6,2 7,3 8,4 1,9 0,4 2,40 2,00 13,3
06-07 NJN 80 80 36,7 0,406 0,343 0,778 1,7 6,5 8,2 9,2 1,6 0,3 2,66 1,80 13,0
07-08 NJN 51 51 37,2 0,366 0,356 0,820 1,1 6,9 8,1 10,4 1,5 0,3 3,63 1,80 11,3
07-08 DAL 29 29 34,9 0,426 0,461 0,815 1,2 5,2 6,5 9,5 2,1 0,4 2,79 2,60 9,9
08-09 DAL 81 81 35,6 0,416 0,406 0,819 1,0 5,1 6,2 8,7 2,0 0,5 2,28 2,10 9,0
Career -- 1107 1094 37,2 0,402 0,342 0,782 1,5 5,2 6,7 9,2 2,0 0,3 3,13 1,90 13,8
All-Star -- 8 5 25,4 0,538 0,500 0,833 0,4 3,3 3,6 8,5 2,9 0,0 2,75 0,90 7,3
 
Career Season Totals
 
Year Team G GS MIN FGM-A 3PM-A FTM-A OFF DEF REB AST STL BLK TO PF PTS
94-95 DAL 79 79 2 668 330-857 70-257 192-275 152 278 430 607 151 24 250 146 922
95-96 DAL 81 81 3 034 493-1 293 133-396 229-331 203 350 553 783 175 26 328 155 1 348
96-97 DAL 22 22 791 75-203 21-65 46-69 30 60 90 200 45 8 66 42 217
96-97 PHO 33 23 1 173 138-326 40-100 66-96 34 125 159 296 79 12 76 72 382
97-98 PHO 82 82 3 118 357-859 73-233 167-209 108 402 510 745 162 26 261 142 954
98-99 PHO 50 50 2 060 310-698 45-123 181-239 87 252 339 539 114 19 150 108 846
99-00 PHO 67 67 2 616 350-855 56-166 203-245 96 387 483 678 134 28 226 148 959
00-01 PHO 77 76 3 065 451-1 097 69-232 328-403 91 403 494 753 166 23 286 171 1 299
01-02 NJN 82 82 3 056 445-1 138 117-364 201-247 130 465 595 808 175 20 286 136 1 208
02-03 NJN 80 80 2 989 515-1 244 126-370 339-403 110 394 504 711 179 25 296 127 1 495
03-04 NJN 67 66 2 450 368-959 94-293 206-249 85 343 428 618 122 14 214 110 1 036
04-05 NJN 66 65 2 435 340-855 129-358 142-192 94 394 488 545 123 9 167 110 951
05-06 NJN 80 80 2 975 366-905 139-395 194-244 86 494 580 672 150 29 192 157 1 065
06-07 NJN 80 80 2 933 369-908 124-361 179-230 135 520 655 736 127 23 213 146 1 041
07-08 NJN 51 51 1 895 201-549 84-236 91-111 58 354 412 530 74 15 185 90 577
07-08 DAL 29 29 1 011 104-244 35-76 44-54 36 152 188 276 62 11 81 75 287
08-09 DAL 81 81 2 886 257-618 131-323 86-105 85 415 500 702 160 39 185 168 731
Career -- 1107 1094 41 155 5 469-13 608 1 486-4 348 2 894-3 702 1 620 5 788 7 408 10 199 2 198 351 3 462 2 103 15 318
All-Star -- 8 5 203 21-39 11-22 5-6 3 26 29 68 23 0 22 7 58
 
Career Playoff Averages
 
Year Team G GS MPG FG% 3P% FT% OFF DEF RPG APG SPG BPG TO PF PPG
96-97 PHO 5 5 41,4 0,396 0,364 0,526 0,8 5,2 6,0 9,8 2,2 0,4 2,60 2,20 12,0
96-97 PHO 5 5 41,4 0,396 0,364 0,526 0,8 5,2 6,0 9,8 2,2 0,4 2,60 2,20 12,0
97-98 PHO 4 4 42,8 0,379 0,000 0,813 1,3 4,5 5,8 7,8 4,0 0,5 3,00 3,30 14,3
98-99 PHO 3 3 42,0 0,419 0,250 0,714 0,3 2,0 2,3 10,3 1,7 0,3 3,00 4,00 15,0
99-00 PHO 6 6 38,2 0,400 0,364 0,778 1,3 5,3 6,7 8,8 1,8 0,2 3,83 2,30 9,8
00-01 PHO 4 4 41,5 0,319 0,235 0,750 2,3 3,8 6,0 13,3 2,0 0,0 3,00 3,30 14,3
01-02 NJN 20 20 40,2 0,415 0,189 0,808 2,1 6,1 8,2 9,1 1,7 0,4 3,35 2,00 19,6
02-03 NJN 20 20 42,6 0,402 0,327 0,825 1,8 5,9 7,7 8,2 1,8 0,2 3,95 2,30 20,1
03-04 NJN 11 11 43,1 0,333 0,208 0,811 1,5 5,2 6,6 9,0 2,3 0,6 3,91 1,40 12,6
04-05 NJN 4 4 45,5 0,388 0,367 0,545 2,5 6,5 9,0 7,3 2,5 0,0 2,25 4,00 17,3
05-06 NJN 11 11 40,9 0,371 0,300 0,826 2,0 5,6 7,6 9,6 1,5 0,2 2,18 2,80 12,0
06-07 NJN 12 12 40,3 0,432 0,420 0,520 1,9 9,0 10,9 10,9 1,8 0,4 3,42 2,60 14,6
07-08 DAL 5 5 36,0 0,421 0,462 0,625 1,6 4,8 6,4 6,8 1,4 0,4 1,80 2,40 8,6
07-08 DAL 5 5 36,0 0,421 0,462 0,625 1,6 4,8 6,4 6,8 1,4 0,4 1,80 2,40 8,6
08-09 DAL 10 10 38,6 0,458 0,447 0,850 0,7 5,1 5,8 5,9 2,2 0,3 2,00 2,40 11,4
Career -- 115 115 41,0 0,398 0,314 0,772 1,7 5,8 7,4 8,9 2,0 0,3 3,14 2,40 15,2
 
Career Playoff Totals
 
Year Team G GS MIN FGM-A 3PM-A FTM-A OFF DEF REB AST STL BLK TO PF PTS
96-97 PHO 5 5 207 21-53 8-22 10-19 4 26 30 49 11 2 13 11 60
96-97 PHO 5 5 207 21-53 8-22 10-19 4 26 30 49 11 2 13 11 60
97-98 PHO 4 4 171 22-58 0-7 13-16 5 18 23 31 16 2 12 13 57
98-99 PHO 3 3 126 18-43 4-16 5-7 1 6 7 31 5 1 9 12 45
99-00 PHO 6 6 229 22-55 8-22 7-9 8 32 40 53 11 1 23 14 59
00-01 PHO 4 4 166 22-69 4-17 9-12 9 15 24 53 8 0 12 13 57
01-02 NJN 20 20 803 147-354 17-90 80-99 42 122 164 182 34 8 67 40 391
02-03 NJN 20 20 852 137-341 34-104 94-114 36 118 154 163 36 4 79 46 402
03-04 NJN 11 11 474 43-129 10-48 43-53 16 57 73 99 25 6 43 15 139
04-05 NJN 4 4 182 26-67 11-30 6-11 10 26 36 29 10 0 9 16 69
05-06 NJN 11 11 450 49-132 15-50 19-23 22 62 84 106 17 2 24 31 132
06-07 NJN 12 12 484 64-148 34-81 13-25 23 108 131 131 22 5 41 31 175
07-08 DAL 5 5 180 16-38 6-13 5-8 8 24 32 34 7 2 9 12 43
07-08 DAL 5 5 180 16-38 6-13 5-8 8 24 32 34 7 2 9 12 43
08-09 DAL 10 10 386 38-83 21-47 17-20 7 51 58 59 22 3 20 24 114
Career -- 115 115 4 710 625-1 570 172-547 321-416 191 665 856 1 020 224 36 361 278 1 743
 
 

 
 
 
 Luis Arturo "El matador" Hernández Carreón (* 22. prosince 1968 v Poza Rica, Veracruz, Mexiko) byl mexický footbalista, druhý nejvíce skórující hráč v mexickém národním fotbalovém mužstvu s nejvíce vstřelenými góly na Světových pohárech. Hernández hrál za týmy v Mexiku, Argentině a Spojených státech. 
 
 
 
 
 

 

Národní tým: Mexico

Pozice: Útočník
Zápasů za nár. tým: 80 Gólů za nár. tým: 33

Narozen: 1968-12-22  
Místo narození: Poza Rica de Hidalgo Mexico
Výška: 175 cm
 
Klubové statistiky
 
Season   Club Zápasů Goals
04/05 Mexico Lobos BUAP Puebla 9 4
03/04 Mexico Jaguares Chiapas 5 1
02/03 Mexico Tiburones Rojos Veracruz 14 4
02/03 Mexico América Ciudad de México 2 0
01/02 Mexico América Ciudad de México 14 2
2001 USA Los Angeles Galaxy 14 8
00/01 Mexico América Ciudad de México 21 6
2000 USA Los Angeles Galaxy 16 5
99/00 Mexico Tigres UANL Monterrey 31 19
98/99 Mexico Tigres UANL Monterrey 33 20
97/98 Mexico Necaxa Aguascalientes 12 9
97/98 Argentina Boca Juniors Buenos Aires 4 2
96/97 Mexico Necaxa Aguascalientes 31 7
95/96 Mexico Necaxa Aguascalientes 31 10
94/95 Mexico Necaxa Aguascalientes 30 7
93/94 Mexico CF Monterrey 31 8
92/93 Mexico CF Monterrey 25 6
91/92 Mexico Gallos Blancos Querétaro 28 11
90/91 Mexico Cruz Azul Ciudad de México 18 1

Reprezentační statistiky
 
Season   Země Zápasů Exch. Goals
2002 Mexico Mexico 3 3 0
2001 Mexico Mexico 4 0 1
2000 Mexico Mexico 7 2 2
1999 Mexico Mexico 17 1 6
1998 Mexico Mexico 14 2 14
1997 Mexico Mexico 12 9 10
1996 Mexico Mexico 1 5 0
1995 Mexico Mexico 0 0 0
 
 
Pro mne byl největším zážitkem sledovat Hernándeze na Mistroství světa v roce 1998. Zde postoupilo Mexiko celkem v pohodě ze základní tabulky skupiny E z druhého místa, když jako první postoupil tým Nizozemska.

Skupina E

Vlajka Stát   Stát Vlajka Výsledek Branky
Jižní Korea Jižní Korea ---- Mexiko Mexiko 1:3 28. Ha Seok-Ju ---- 75., 84. Luis Hernández, 51. Ricardo Peláez
Nizozemsko Nizozemsko ---- Belgie Belgie 0:0 -------------
Belgie Belgie ---- Mexiko Mexiko 2:2 43., 48. Marc Wilmots ---- 56. Alberto García Aspe z penalty, 63. Cuauhtémoc Blanco
Nizozemsko Nizozemsko ---- Jižní Korea Jižní Korea 5:0 37. Phillip Cocu, 41. Marc Overmars , 71. Dennis Bergkamp, 79. Pierre van Hooijdonk, 83. Ronald de Boer
Belgie Belgie ---- Jižní Korea Jižní Korea 1:1 6. Luc Nilis ---- 71. Yoo Sang-Chul
Nizozemsko Nizozemsko ---- Mexiko Mexiko 2:2 5. Phillip Cocu, 19. Ronald de Boer ---- 75. Ricardo Peláez, 90. Luis Hernández

Tabulka

Poř. Země Z V R P VG IG B
1. Nizozemsko 3 1 2 0 7 2 5
2. Mexiko 3 1 2 0 7 5 5
3. Belgie 3 0 3 0 3 3 3
4. Jižní Korea 3 0 1 2 2 9 1
 
 
Mexiko se dostalo i díky gólům Hernándeze do osmifinále, kde se střetli s jedním z největších favoritů na titul, Německem. Německý tým sice postoupil ale jen díky velkému štěstí. Zejména Hernández válcoval obranu němců a vytvořil si množství šancí, které ovšem nebyl schopen proměnit.
Německo Německo ---- Mexiko Mexiko 2:1 75. Jürgen Klinsmann, 86. Oliver Bierhoff ---- 47. Luis Hernández
 
   

 
 
 

 Lance Armstrong (* 18. září 1971 Plano, Texas, USA) je americký profesionální cyklista. Vyléčil se z rakoviny a poté v letech 1999 - 2005 triumfoval sedmkrát po sobě v nejprestižnějším cyklistickém závodu světa Tour de France. Překonal tak rekord Miguela Induraina, kterému se podařilo zvítězit pětkrát v řadě. A také pětinásobná vítězství dalších legendárních cyklistů, jako byli Bernard Hinault, Eddy Merckx a Jacques Anquetil, kteří však k těmto výhrám potřebovali delší časové rozmezí. Za své sportovní úspěchy dostal mnoho mezinárodních ocenění. Například časopis Sports Illustrated ho v roce 2002 jmenoval Sportovcem roku.

Sportovní začátky

Armstrong zahájil svou sportovní kariéru jako triatlonista. V šestnácti letech se stal profesionálním triatlonistou a v letech 1989 a 1990 získal titul národního mistra v triatlonu. U triatlonu však nevydržel. Největší talent projevil v jízdě na kole, rozhodl se tedy věnovat výhradně cyklistice. Absolvoval několik amatérských závodů a v roce 1991 potvrdil svůj talent vítězstvím amatérského mistrovství Spojených států. Po Olympijských hrách v roce 1992, kde obsadil 14. místo v silničním závodě, se stal profesionálním cyklistou. Následující rok byl pro Armstronga plný triumfů. Vyhrál sérii tří prestižních závodů ve Spojených státech (dotovaných jedním milionem dolarů), v červenci se ve svých jednadvaceti letech stal nejmladším jezdcem, který dosáhl etapového vítězství na Tour de France a na mistrovství světa v silniční cyklistice se stal také historicky nejmladším vítězem. Až do roku 1995 nikdy nedokončil celou Tour de France. Teprve v tomto roce, kdy skončil celkově na 36. místě, se cítil fyzicky i psychicky dost silný na to, aby tento náročný a vyčerpávající závod dokončil.

Boj s rakovinou

Na podzim roku 1996, konkrétně 2. října, diagnostikovali lékaři Armstrongovi testikulární rakovinu – třetí, nejtěžší stadium rakoviny varlat s rozsáhlými metastázemi do plic. Varovné příznaky zhoubné nemoci Armstrong pociťoval již několik měsíců (stupňující se bolest v tříslech, úporné bolesti hlavy, špatné dýchání), považoval je však za důsledek nadměrného zatížení organismu po náročném tréninku a mnoha závodech. Proto vyhledal lékařskou pomoc tak pozdě. Jeho šance na přežití odhadli onkologové na méně než 50 procent. Podstoupil okamžitě chirurgický zákrok a zahájil chemoterapii. V průběhu léčby objevili lékaři další dva nádory na mozku, jeden nad centrem zraku a druhý nad centrem koordinace. Následovala další operace a další chemoterapie, tentokrát nikoli v Houstonu, kde mu nabízeli léčbu pomocí agresivní chemoterapie, která by ale ochromila jeho tělo tak, že by zničila veškerou naději na návrat k cyklistice. Na počátku svého onemocnění začal Armstrong studovat vše o rakovině. Pročetl spoustu odborných knih a odborných časopisů o rakovině. Byl ve spojení s více odborníky, se kterými konzultoval svůj stav. V další fázi léčby dal na jejich radu a rozhodl se pro alternativní způsob léčby, kterou praktikovali v nemocnici v Indianopolisu. Tato forma léčby minimalizovala vedlejší účinky chemoterapie a dávala šanci vyléčit se z rakoviny a natolik se fyzicky zotavit, aby mohl znovu závodit. A to byl důvod, proč se Armstrong rozhodl pro léčbu v Indianopolisu. 13. prosince 1996 podstoupil poslední chemoterapii. Po několika týdnech výsledky ukázaly, že je Armstrong vyléčený. Trvalo však riziko, že se nemoc během následujících dvanácti měsíců vrátí. Na podzim 1997 mu lékaři potvrdili, že už existuje jen minimální možnost, že by se nemoc vrátila.

Návrat

Armstrong po svém úplném vyléčení znovu sedl na kolo a začal trénovat. V září 1997 uspořádal tiskovou konferenci, aby ohlásil svůj návrat do cyklistiky v sezoně 1998. V té době už věděl, že stáj Cofidis s ním ukončila smlouvu. Na tiskové konferenci vysvětlil svou situaci a doufal, že brzy dostane odpovídající nabídku od jiného týmu. Žádná evropská stáj mu neudělala finančně přijatelnou nabídku. Jeho agent objevil stáj U. S. Postal, novou organizaci, založenou a sponzorovanou Američany. I oni však ze začátku nabízeli nízký základní plat. A Armstrong se už vzdával naděje na závodění. Pak došlo ke zlomu v jednání, U. S. Postal ustoupila a přistoupila na Armstrongovy požadavky. Uzavřeli smlouvu a on se stal opět závodníkem. Jeho prvním závodem po osmnácti měsících byl pětidenní závod napříč Španělskem. Skončil na vynikajícím čtrnáctém místě. Dva týdny nato se zúčastnil závodu Paříž-Nice, který je řazen mezi nejnáročnější etapové závody. Jedná se o osmidenní trasu, známou svým drsným, sychravým počasím. V první etapě Armstrong vzdal. Byl rozhodnut definitivně s cyklistikou skončit: dokázal sobě i mnoha dalším, co chtěl – že je možné nejen vyléčit se z rakoviny, ale vrátit se i k závodění. To mu v ten moment stačilo. Krizi, kdy po několik týdnů vůbec nesedl na kolo, překonal jen díky manželce a nejbližším přátelům. Opět se vrátil do závodního pelotonu. 1. října 1998, dva roky ode dne, kdy mu stanovili diagnózu rakoviny, dojel čtvrtý na Vueltě. Tento výsledek v náročném třítýdenním etapovém závodě ukázal, že se nejen vrátil, ale že se vrátil lepší. Předtím sbíral úspěchy v jednodenních závodech, ale nikdy nebyl schopný konkurovat někomu v delších etapových závodech. Po skvělém umístění na Vueltě se upnul k jedinému cíli – vítězství na Tour de France. Podřídil tomu veškerou přípravu a nejen on, ale i celý tým U. S. Postal. V červenci 1999 po první etapě tohoto nejprestižnějšího závodu si oblékl žlutý trikot vedoucího jezdce. Žlutý trikot mu patřil i v cíli jako celkovému vítězi. Byl to triumf, kterému před začátkem Tour málokdo věřil. V dalších letech se pak zúčastňoval jen minima závodů a veškerou svou přípravu směroval k Tour de France. Díky své ohromné vůli a značné podpoře týmu se mu podařilo to, co nedokázal nikdo jiný před ním – vyhrát sedmkrát v řadě náročný třítýdenní etapový závod Tour de France. Oslnivou sportovní kariéru zakončil v roce 2005 v Paříži po svém sedmém vítězství na Tour de France. Sportu zůstal i nadále věrný. Na podzim roku 2006 se například poprvé zúčastnil slavného běžeckého maratónu v New Yorku, roce 2007 dokončil v čase 2:46:43 na 698. místě.

Pokračování v kariéře

 

V září 2008 ohlásil Lance Amrstrong svůj opětovný návrat k cyklistice a naplánoval si první start v sezóně 2009 na leden, kdy by se měl zúčastnit Tour down under. Ačkoliv by tak porušil antidopingová pravidla, udělila mu UCI výjimku (Armstrong dostal od UCI svolení k návratu). Armstrong také proklamoval, že se nejspíš zúčastní Tour de France a Giro d'Italia. Giro nakonec dokončil na 12. místě se ztrátou 15 minut a 59 sekund na vítěze, jímž se stal Denis Menšov. Tour de France dojel na 3. místě se ztrátou 5 minut a 24 sekund na vítězného Alberta Contadora, s nímž zpočátku bojoval o roli lídra v týmu Astana.

Příčiny úspěchu

Na příčinách fenomenálního úspěchu Lance Armstronga se odborníci přesně neshodli, jsou tu však některé významné body, které nelze přehlédnout:

  • Nadprůměrná dechová kapacita - v šestnácti letech při testování na Cooperově klinice v Dallasu mu naměřili nadměrnou vitální kapacitu plic, což je objem kyslíku, který dokáže nadechnout (v uvedeném zařízení dodnes nenaměřili nikomu vyšší hodnoty, než měl Armstrong). Dle jeho internetových stránek je jeho VO2max=83,6 (ml/kg)
  • Kyselina mléčná – produkuje méně kyseliny mléčné než většina lidí. Kyselina mléčná je chemická látka vznikající při svalové práci, její hromadění ve svalech je příčinou únavy.
  • Změna postavy – rakovina mu zcela přestavěla postavu. Při chemoterapii ztratil vypěstované svalstvo, po uzdravení se už do původního stavu nevrátilo. Štíhlejší, téměř vychrtlá postava způsobila lehkost, kterou dříve na kole nepociťoval. K dobrému sprintu přidal po návratu i kvalitní vrchařské schopnosti.
  • Psychika – z boje s rakovinou vyšel silnější fyzicky, ale především psychicky.
  • Tvrdý trénink – schopnost a vůle tvrdě trénovat.
  • Mnozí lidé Lancův fenomenální úspěch připisují i používání nelegálních látek, zejména látky zvané activogen. Kontroverzní byla také jeho spolupráce s doktorem Michelem Ferrarim. Nicméně Lance nebyl nikdy pozitivně testován. Jen jeden jeho test ukázal přítomnost dopingu. Vzorek jeho moči na odebraný během Tour de France 1999 obsahoval stopy kortikosteroidů, ale v množství, které nestačilo na pozitivní nález. Později se prokázal lékařským osvědčením, že používal krém, který tuto látku obsahoval.
  • Jeho trenér Chris Carmichael též tvrdí, že za úspěchem stojí změna stylu šlapání. Především vylepšení efektivity přenosu síly na pedál a také jeho frekvenční styl, který je naprosto odlišný od tradičního silového pojetí jízdy do kopce. (Opačným extrémem může být např. Jan Ullrich.)

Rodina

Velkou oporou při návratu do života i cyklistiky mu byla jeho manželka Kristin Richard. S ní se seznámil měsíc po skončení chemoterapie na tiskové konferenci, kde vyhlásil založení nadace na boj s rakovinou.V roce 1999 se jim narodil po umělém oplodnění syn Luke. A stejným způsobem o dva roky později se narodila dvojčata Isabelle a Grace. Manželství, které prošlo mnoha těžkými zkouškami se však po pěti letech rozpadlo.

Nadace

Úspěšné uzdravení inspirovalo Armstronga k založení nadace Lance Armstrong Foundation. Vznikla roku 1997. Jejím cílem je pomoci lidem, kteří trpí rakovinou a především jim dát sílu a naději. Tato nadace patří mezi nejvlivnější organizace tohoto druhu. Poskytuje informace lidem bojujícím s rakovinou, pořádá veřejné přednášky a financuje vědecké výzkumy.

Úspěchy

1991

  • 1. místo – Amatérské mistrovství Spojených států
  • 1. místo – Settimana Bergamasca

1992

  • 1. místo – La Primavera Tour
  • 1. místo – Thrift Drug Classic
  • 1. místo – First Union Grand Prix
  • 2. místo – Mistrovství v Curychu
  • 8. místo – Coppa Bernocchi
  • 12. místo – Tour DuPont
  • 14. místo – Tour of Galicia
  • 14. místo – Olympijské hry – silniční závod

1993

  • 1. místo – Mistrovství světa v silniční cyklistice
  • 1. místo – Tour of Galicia
  • 1. místo – Thrift Drug Classic
  • 1. místo – Trofeo Laigueglia
  • 1. místo – Tour of America
  • 2. místo – Tour DuPont
  • 3. místo – Tour of Sweden
  • 5. místo – Leeds Classic
  • 9. místo – Paříž-Nice
  • 14. místo – Mistrovství v Curychu
  • Tour de France – 1. etapové vítězství

1994

  • 1. místo – Thrift Drug Classic
  • 2. místo – Klasika San Sebastian
  • 2. místo – Tour DuPont
  • 2. místo – Liege-Bastogne-Liege
  • 7. místo – Mistrovství světa v silniční cyklistice
  • 7. místo – Tour of Switzerland

1995

  • 1. místo – Klasika San Sebastian
  • 1. místo – Tour of America
  • 1. místo – Tour DuPont
  • 2. místo – Thrift Drug Classic
  • 6. místo – Liege-Bastogne-Liege

1996

  • 1. místo – Tour DuPont
  • 1. místo – Fleche Wallone
  • 2. místo – Paříž-Nice
  • 2. místo – Tour of Holland
  • 2. místo – Liege-Bastogne-Liege
  • 2. místo – Grand Prix Eddy Merckx
  • 4. místo – Grand Prix Suisse
  • 6. místo – Olympijské hry – časovka
  • 8. místo – Grand Prix Harelbeke
  • 11. místo – Milán – San Remo
  • 12. místo – Olympijské hry – silniční závod

1998

  • 1. místo – Tour of Luxembourg
  • 1. místo – Cascade Classic
  • 1. místo – Kritérium Ride for the Roses
  • 2. místo – First Union Invitational
  • 3. místo - Vuelta
  • 4. místo – Tour of Holland
  • 4. místo – Mistrovství světa v silniční cyklistice
  • 4. místo – Mistrovství světa v časovce

1999

  • 1. místo – Tour de France
  • 1. místo – Dauphine Libere
  • 2. místo – Kritérium Ride for the Roses
  • 2. místo – Amstel Gold Race
  • 7. místo – Tour of Aragon

2000

  • 1. místo – Tour de France
  • 1. místo – Grand Prix Eddy Merckx
  • 1. místo – Grand Prix des Nations
  • 2. místo – Paříž – Camembert
  • 3. místo – Olympijské hry – časovka
  • 3. místo – Classique des Alpes
  • 3. místo – Dauphine Libere
  • 7. místo – Grand Prix Miguel Indurain
  • 13. místo – Olympijské hry – silniční závod

2001

  • 1. místo – Tour de France
  • 1. místo – Tour of Switzerland
  • 2. místo – Amstel Gold Race
  • 2. místo – Classique des Alpes
  • 8. místo – Setmana Catalana

2002

  • 1. místo – Tour de France
  • 1. místo – Dauphine Libere
  • 2. místo – Mezinárodní kritérium
  • 3. místo – Mistrovstí v Curychu
  • 4. místo – Amstel Gold Race
  • 6. místo – Grand Prix San Francisco

2003

  • 1. místo – Tour de France
  • 1. místo – Dauphine Libere
  • 8. místo – Amstel Gold Race

2004

  • 1. místo – Tour de France
  • 1. místo – Midi Libre
  • 1. místo – Tour de Georgia
  • 3. místo – Mezinárodní kritérium
  • 4. místo – Dauphine Libere

2005

  • 1. místo – Tour de France

2009

  • 12. místo - Giro d'Italia
  • 3. místo – Tour de France
 

 
 
 
 Iban Mayo Diez (* 19. srpna 1977  v Igorre, Baskovi Country, Španělsko) je profesionální cyklista. Jeho úspěchy byly bohužel zastíněné dopingem.
Proslulý cyklista závodil pro Euskaltel - Euskadiin a stal se favoritem a nadějí této stáje. U Euskaltel - Euskadi zůstává v letech 2000-2006. Největší úspěch přišel v roce 2003 na Tour de France, kde Mayo vyhrál Sallanches - L'Alpe d'Huez a celkově skončil na tour na 6 místě.
V roce 2004 vyhrál Dauphiné Libéré považovanou za přípravu na Tour de France.
V roce 2007 Mayo jezdí pro Saunier Duval – Prodir. 30. června 2007 byl pozitivní jeho dopingový test na Tour de France. Ovšem španělská federace udělala druhý test, který se ukázal být záporný. I tak ale Mayo dostává stop závodění na 2 roky, který končí 31. července 2009.
 
 
 
 
Úspěchy
 
2001
1. místo etapa 6 - Dauphiné Libéré na Pontcharra - Briançon
1. místo - Classique des Alpes
1. místo - Grand Prix du Midi Libre
11. místo - Vuelta a España
2002
5. místo - Vuelta a España
2003
1. místo - Vuelta al País Vasco
2. místo - Dauphiné Libéré
2. místo - Liège-Bastogne-Liège
6. místo - Tour de France (1. místo - 8 etapa Sallanches - L'Alpe d'Huez)
2004
1. místo - Dauphiné Libéré
2. místo - Vuelta al País Vasco
2. místo - Classique des Alpes
1. místo - Vuelta Asturias
1. místo - Subida al Naranco
1. místo - Clasica Alcobendas
1. místo etapa 1 - Alcobendas - Puerto de Navacerrada
1. místo etapa 2 - Collado Villalba - Collaldo Villalba
2006
1. místo - Vuelta a Burgos
1. místo etapa 4 - Vilviestre - Lagos de Neila
1. místo eatapa 6 - Dauphiné Libéré, Briançon - La Toussuire
1. místo - Subida a Urkiola
2007
1. místo etapa 19 - Giro d'Italia, Treviso - Comano Terme
2. místo etapa 8 - Tour de France, Grand Bornand - Tignes
TOPlist