DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 03.05.2012 19:41:02 

BEASTMASTER

 
 
FANTASY
 
David Eddings (7. července 1931 - 2. června 2009)
 
David Eddings se narodil 7. července 1931 ve Spokane, stát Washington a se svou ženou Judith Leigh, se kterou se oženil 27. října 1962, žijí od roku 1985 v Carson City. David vystudoval hned několik vysokých škol a to: Junior College (1950-52), Reed College B.A (1954-bakalářský titul), Seattle M.A 1961 a University of Washington. Vystřídal mnoho zaměstnání. Část života strávil jako manažer společnosti Boeing Co., ale také pracoval jako prodavač v obchodě a učitel angličtiny na University of Washington. V letech 1954-56 dělal také ve vojenských službách. David Eddings o sobě jednou napsal: "To, že jsem teď zavítal do fantasy mi dává možnost vyzkoušet si své technické teorie (v psaní). Stvořil jsem neskutečný svět s nepravděpodobným náboženstvím a nepravděpodobnou geologií.
"Má magie je přinejlepším jakýmsi druhem účelných prostředků. Spousta mých vysvětlení, jak by měla magie fungovat je absurdních - 'ale' všechny mé postavy tato vysvětlení přijímají bez jakýchkoliv vytáček a když tomu postavy věří, pak tomu budou věřit i čtenáři. Možná, že tohle je ta 'skutečná' magie.
Tohle je základní stavební kámen fantasy. Vezměte trochu magie, dobře to promíchejte s několika mýty s otevřeným koncem, stvořte upocené a páchnoucí lidi, kteří dostávají hlad v nejnevhodnějších chvílích, přihoďte složitou historii a nechejte přírodu, ať udělá svou práci."
Eddings začal, na rozdíl od svých kolegů, psát až v pokročilejším věku. Jeho debutem se stal až v roce 1973 High Hunt - dobrodružný příběh z moderního prostředí. První fantasy knihou byl až "Pawn of Prophecy" (Pěšec proroctví), první díl ságy Belgariad a kniha vyšla až v roce 1982. Po slavných sériích Belgariad a Malloreon přišly knihy vyprávějící o časech ještě před těmito ságami a byly to Belgarath the Sorcerer (Čaroděj Balgarat) a Polgara the Sorceress (Kouzelnice Polgara) - obě knihy byly u nás rozděleny do dvou dílů. Pak vyšly série Elenium a Tamuli a pak v roce 1999 byla vydána kniha The Rivan Codex (Rivanský kodex), kniha, kterou mnozí čtenáři opovrhují. Proč? Jsou to totiž jen podklady, které si Eddings tvořil při psaní sérií Belgariad a Malloreon.
Zatím poslední Eddingsovou knihou, kterou stejně jako tři posledně zmiňované psal již se svou ženou, nese název The Redemption of Althalus (u nás vyšlo zatím v třech svazcích), která vyšla letos ve světě, resp. v Americe. Po několika sériích se jedná pro změnu o samostatnou knihu s uzavřeným příběhem.
28. února 2007 Eddingsova žena Leigh (narozena Judith Leigh Schall) zemřela ve věku 69 let po opakované mrtvici.
David Eddings zemřel 2. června 2009.
 
Série High Hunt (není fantasy)
Smolaři* ( The Loosers 1992 )
High Hunt 1976

Sága Belgariad
Pěšec proroctví ( Pawn of Prophecy 1982 ) 1997, 2005
Královna magie ( Queen of Sorcery 1982 ) 1998, 2004
Kouzelníkův gambit ( Magician's Gambit 1982 ) 1998, 2006
Věž černé magie ( Castle of Wizardry 1982 ) 1998
Divotvůrcova koncovka ( Enchanter's End Game 1984 ) 1995

Sága Malloreon
Strážci Západu ( Guardians of the West 1987 ) 1994, 2005
Král Murgů ( King of the Murgos 1988 ) 1995, 2005
Pán démonů z Karandy ( Demon Lord of Karanda 1988 ) 1995, 2004
Darshivská čarodějnice ( Sorceress of Darshiva 1989 ) 1996, 2005
Věštkyně z Kellu ( Seeress of Kell 1991 ) 1996, 2005

Další romány ze světa Belgariad a Malloreon
Čaroděj Belgarat ( Belgarath the Sorecerer 1996 ) 1997 - společně s Leigh Eddingsovou, v ČR vyšlo ve dvou svazcích (Úsvit a Soumrak)
Kouzelnice Polgara ( Polgara the Sorceress 1997 ) 1999 - společně s Leigh Eddingsovou, v ČR vyšlo ve dvou svazcích (Rivanský trůn, Královna věků)
Rivanský kodex ( The Rivan Codex 1998 ) 1999 - společně s Leigh Eddingsovou

Sága Elenium
Diamantový trůn ( The Diamond Throne 1989 ) 1994, 2005
Rubínový rytíř ( The Ruby Knight 1990 ) 1996, 2006
Safírová růže ( The Sapphire Rose 1991 ) 1996, 2006

Sága Tamuli
Plamenné chrámy ( Domes of Fire 1992 ) 1995
Zářící ( The Shining Ones 1993 ) 1995
Skryté město ( The Hidden City 1994 ) 1997

Sága Snílci ( Dreamers )
Staří bohové ( The Elder Gods 2003 ) 2005 - společně s Leigh Eddingsovou
Vzácnost* ( The Treasured one 2004 ) - pravděpodobně opět společně s Leigh Eddingsovou
Křišťálová rokle*( Crystal Gorge 2005 )
Mladí bohové* (The Younger Gods 2006 )

Další knihy
Althalus ( The Redemption of Althalus 2000 ) 2001 - společně s Leigh Eddingsovou. V ČR vyšlo ve třech svazcích. ( Smaragdová bohyně, Pevnost nesmrtelných, Démon temnoty )
 
 
 
  
 
 

 
 
  Američan (*1957; vl.jm. David John Wolverton; ps David Farland)
 
Série: Star Wars
- Námluvy princezny Leiy
 
Série: Runovládci
- Suma všech lidí
- Vlčí bratrstvo
- Zrození čarodějky
- Zrození čarodějky 2 - Jediná pravá vládkyně
- Doupě kostí
- Vzkříšení nesmrtelného
- Čaroděj v srdci světa
 
Samostatné knihy:
- Zlatá královna
 
 
 

 
 
John Ronald Reuel Tolkien (3. ledna 1892 – 2. září 1973)
 

John Ronald Reuel Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v jihoafrickém Bloemfontein, hlavním městě Oranžského svobodného státu a zemřel v Bournemouth v Anglii 2. Září 1973.

                Oba rodiče Mabel Suffieldová a Arthur Reuel Tolkien pocházeli z Birminghamu, ale své rodné město opustili, aby začali nový život v Jižní Africe. V roce 1895 vzala Mabel své dva syny Ronalda a Hilary na prázdniny do Anglie, aby poprvé uviděli své prarodiče, kteří žili v Birminghamu na 9 Ashfield Road v Kings Heath. Tam také obdržela telegram, že její manžel - bankovní manager - zemřel. Nyní neměla žádný důvod se vracet do Afriky, a tak se se svými dětmi usadila ve vísce Sarehole (Birmingham) v právě dostavěném domě na 5 Gracewell (r. 1896).

Tolkien často tvrdil, že nejšťastnější roky jeho dětství byly právě ty v Sarehole. Dokonce se říká, že Sarehole byla předlohou pro Kraj, domov hobitů. Jedním z nejúžasnějším míst ve vesnici byl pro oba malé chlapce mlýn v Cole Bank Road, Hall Green (i dnes stále funguje a sám sebe prohlašuje za poslední přeživší vodní mlýn v Birminghamu). Ronald a jeho bratr strávili mnoho hodin jeho zkoumáním a častokrát byli zahnáni mlynářovým synem, kterému přezdívali "Bílý Obr". Pro ně toto byl mlýn rozprostírající se nad River Cole od středověku, přestože vyryté datum stavby je 1768. Když začal mlýn upadat, Tolkien založil fond na jeho záchranu. Nyní funguje jako expozice Birminghamského městského muzea.

Roku 1900 začal Ronald chodit do školy Krále Edwarda, proto bylo pro rodinu nutné se přestěhovat blíže ke spoji do města. Po odchodu ze Sarehole žila rodina krátce na 214 Alcester Road, blízko vesnice Moseley. Kdysi to bývala požární stanice.

Později Tolkien často naříkal nad zásahem civilizace, s jejími kolejnicemi, domy a motorovými auty, na jeho dřívějším domově na venkově. Ale bylo jedno místo, které civilizace minula, záhadný svět močálu Moseley. Toto zázračně uchované útočiště divoké přírody bylo ideální místo pro dětské hry dvou chlapců. Je připomínáno v Tolkienově popisu Starého Lesa (Old Forest), posledního z pravěkých divokých lesů, kde žil Tom Bombadil. Močál je nyní chráněn jako národní rezervace.

Přibližně v době, kdy začal Tolkien chodit do King Edward´s School, Mabel Tolkienová a její sestra May Incledonová se staly katoličkami. To způsobilo mnoho odporu u jejich příbuzných, kteří byli zarytí baptisté. Mabel a její synové začali z jejich domu v Moseley dojíždět na bohoslužby do kostela sv. Anny v Alcester Street. Kostel byl postavený teprve roku 1884, aby nahradil původní kapli Kardinála Newmana. Tolkien zůstal katolíkem po zbytek života.

Z Moseley se vrátili do Kings Heath a žili na 86 Westfield Road. Ale brzo se opět stěhovali do domu na Oliver Road, dnes již zbořeném. Aby ušetřili peníze, Mabel přeložila své dva chlapce na blízkou školu St. Philip´s Grammar School. Přesto Ronald následující rok znovu začal studovat na King Edward´s School, když získal stipendium.

Mabel Tolkienová hledala nový kostel, což ji zavedlo do komunity Kardinála Newmana při Oratoři na Hagley Road. V době jejich příjezdu v 1902 se tento velkolepý kostel stále ještě stavěl. Přátelství farního kněze, Otce Francise Xaviera Morgana, poskytovalo rodině důležitý zdroj síly pro útrapy, které následovaly.

Během pobytu na Oliver Road byla Tolkienova matka diagnostikována jako diabetička, a v roce 1904, během zotavování v soukromí oratoře blízko Rednalu, zemřela. Ronald a Hilary byli posláni k tetě Beatrice Suffieldové, na 25 Stirling Road, pryč z Hagley Road, kde bydleli po čtyři roky.

Hned u rohu v Waterworks Road byla budova, která musela na mladém Tolkienovi zanechat dojem, pozoruhodná 29ti metrová věž známá jako Perrott´s Folly. Byla postavena roku 1758 Johnem Perrottem a je nejzvláštnějším architektonickým prvkem Birminghamu. Blízko ní stojí pozdější Victorianská věž, část Eedgbaston Waterworků, a o této dvojici se říká, že dali námět k Minas Morgul a Minas Tirith, Dvoum věžím po kterých byl pojmenován druhý svazek Pána Prstenů.

Během doby strávené v Birminghamu pomalu pronikalo do mysli budoucího novelisty mnoho dalších nápadů, aby se vynořily o mnoho let později. Tolkien se pravděpodobně inspiroval jménem místní bavlny - Gamgee tissue. Vynálezce byl Birminghamský chirurg, Dr. Joseph Sampson Gamgee, který žil ve městě ve svém domě na Broad Street až do smrti v roce 1880. Tolkien použil jméno Sam Gamgee (Křepelka) v Pánu prstenů pro Frodova věrného společníka a posledního z nositelů Prstenu.

Ronald Tolkien se na chvíli usadil v Duchess Road, kde potkal a zamiloval se do Edith Brattové, která se později stala jeho ženou. Ale Tolkienovi bylo v té době jen 16 a jeho opatrovník Otec Morgan, když objevil jejich milostnou pletku při tajném výletu na kolech, se snažil ukončit jejich vztah. Ronald a jeho bratr nalezli nové bydliště na 4 Highfield Road a Ronald měl zakázáno vidět nebo mluvit s Edith do svých 21 let, ta byla přestěhována do Cheltenhamu.

Toto byla jeho poslední stálá adresa v Birminghamu, poněvadž zde se dověděl, že získal stipendium na Exeter College, Oxford, na studium klasické angličtiny. Odešel na Oxfordskou Universitu v roce 1911. Měl pokoje na koleji v budově, která již neexistuje. Po zkoušce ve druhém ročníku mu bylo doporučeno, aby přestoupil na angličtinu, protože se zajímal o jazyky. Začal studovat angličtinu ve třetím semestru v roce 1913. 1914 začala první světová válka. Tolkien stačil dokončit svá studia a připojil se k Důstojnickému výcvikovému sboru (kurs dokončil 1915). Na počátku roku 1916 byl jmenován signalizačním důstojníkem praporu.

Zatímco Ronal byl v Oxfordu, Edith se stala snoubenkou Warwickshireského farmáře, ale později ho pustila k vodě, když Ronald dosáhnul 21 let v lednu 1913. Bylo to pouze dva týdny před svatbou, když si Ronald dodal kuráže napsat a říct Otci Francisovi, že si bude brát Edith. Otec Francis byl šťastný za oba a navrhl, že svatební ceremonii provede sám v Oratoři, ale nabídka přišla příliš pozdě- svatba už byla zařízena v katolickém kostele ve Warwicku.

Ve středu 22. března 1916 byli po ranní mši oddáni otcem Murphym v římsko-katolickém kostele sv. Mary Neposkvrněné ve Warvicku a strávili líbánky v Clevendonu, Somerset.

Druhého června 1916, nově povolán k Lancashirským střelcům (Lancashiree Fusiliers), obdržel telegram přikazující mu nalodit se do Francie. Připojil se k britské armádě a ve Francii se zúčastnil bitvy u Somme jako druhý nadporučík. Nakonec byl propuštěn poté, co strávil většinu r. 1917 v nemocnici, protože trpěl "zákopovou horečkou" - během této doby začal psát Knihu ztracených pověstí (The Book of Lost Tales).

Po válce získal práci na Oxfordském anglickém slovníku. Nejdříve se přestěhoval na 50 St. Johns Street, ale později se se svou ženou a synem přestěhoval za roh na 1 Alfred Street (nyní Pusey Street). 1920 se přestěhoval do oddělení angličtiny Leedské university. Stal se zde profesorem anglického jazyka (1924), ale 1925 se vrátil do Oxfordu. 1925 byl zvolen Rawlinson a Bosworthským profesorem anglosaštiny. Když se Tolkien přestěhoval zpět do Oxfordu, koupil dům kde žil od roku 1925 do r. 1930. Poté se přestěhoval do vedlejších dveří číslo 20, kde žili 17 let. Tolkien byl oddaný katolík a proto pravidelně chodil na Woodstock Road do kostela sv. Aloysius a sv. Gregora.

Tolkien, C. S. Lewis a ostatní přátele vytvořili skupinu "Inklings". Scházeli se pravidelně a četli si pasáže ze svých současných prací. Jejich nejoblíbenějším místem setkání byla Eagle a Child Pub, známá jako Bird and Baby.

Roku 1945 byl Tolkien zvolen Mertonským profesorem anglického jazyka a literatury, proto odešel na Merton, který měl mnohem radši než Pembroke. Poté bydlel na 5 Manor Road od 1947 do 1950 a od r. 1950 tři roky na Holywell Street. Oba domy patřily Mertonu. 15 let (1953 - 1968) obýval dům na 76 Sandfield Road v Headingtonu. Tolkien zanechal výuky (1959) a 1968 se se svou ženou přestěhovali do Bournemouth. Nakonec se Tolkien, když zemřela jeho žena Edith (1971), odstěhoval zpět na Oxford kde žil v Mertonu, ubytovaný zde na 21 Merton Street.

28. srpna odjel na návštěvu do Bournemouthu. 30. srpna byl s bolestmi převezen do nemocnice, kde zjistli krvácející žaludeční vřed. 1. září došlo k zanícení. Tolkien zemřel 2. září 1973 na dovolené v Bournemouth. Byl zde pohřben se svou ženou na Wolvercote Cementary v severním Oxfordu.

Dílo

Tolkien rád vymýšlel fantastické příběhy pro pobavení svých dětí. Každé Vánoce pro ně psal dopisy typickým třaslavým písmem vánočního dědečka (Father Christmas, v překladu S. Pošustové „Děda Mráz“) a vybudoval tak sérii krátkých příběhů – později sebranou a publikovanou jako Dopisy Dědy Mráze (The Father Christmas Letters).

Tolkien nikdy neočekával, že jeho vymyšlené příběhy budou zajímat více než jen úzkou skupinu lidí. Na naléhání bývalého studenta publikoval knihu Hobit (The Hobbit, 1937), kterou původně napsal jen pro své děti. Ačkoliv byla určena dětem, kniha si získala také dospělé čtenáře a stala se natolik populární, že nakladatel, Allen & Unwin, požádal Tolkiena o pokračování. To ho podnítilo k vytvoření jeho nejznámějšího díla, kterým se stal výpravný román Pán prstenů (The Lord of the Rings, 1954–55). Vyšel ve třech svazcích, a proto bývá nepřesně označován jako trilogie – Tolkien chtěl Pána prstenů vydat jako jediný román, ale po válce bylo obtížné sehnat papír (kniha by měla přes tisíc stran), proto byl nucen přistoupit na návrh vydavatele vydat román postupně. To s sebou přineslo problém, jak nazvat jednotlivé díly – u názvu Dvě věže autor nikdy nesdělil, které věže měl na mysli, s názvem Návrat krále také moc nesouhlasil – podle jeho mínění příliš naznačuje, jak kniha vyvrcholí. Tolkien k napsání románu potřeboval téměř deset let, během nichž ho povzbuzovali členové jeho klubu Inklings, zvláště pak nejbližší přítel C. S. Lewis, autor knih o Narnii.

V 60. letech se Pán prstenů stal ohromně populárním zvláště mezi studenty a od té doby jej nezmenšující se okruh obdivovatelů řadí mezi nejpopulárnější romány 20. století, a to jak podle odhadovaného množství příznivců, tak i podle počtu prodaných výtisků. Pán prstenů byl čtenáři na britském TV kanálu 4 a v řetězci knihkupectví firmy Waterstone zvolen nejvýznamnější knihou 20. století. V roce 1999 zákazníci internetového knihkupectví Amazon.com v hlasování vybrali Pána prstenů jako nejvýznamnější knihu tisíciletí.

Když začínal psát první kapitolu Pána prstenů, domníval se, že bude vyprávět pohádku pro děti podobně jako v Hobitovi, ale s postupem času příběh stále temněl a stával se vážnějším. Ačkoliv je Pán prstenů pokračováním Hobita, obrací se spíše na starší publikum, na pozadí hlavního námětu rozehrává útržky dalších příběhů a vykresluje tak fascinující atmosféru neodhalených tajemství starobylé historie světa Středozemě. Mytologie tohoto světa je dále rozvinuta v knize Silmarillion (The Silmarillion) a mnoha dalších, které z pozůstalosti vydal autorův syn Christopher. Tolkien výrazně ovlivnil žánr fantasy, jehož obliba po úspěchu Pána prstenů významně stoupla.

Tolkien byl profesionálním lingvistou a jazyky a mytologie, které studoval, přímo ovlivňovaly jeho tvorbu. Například trpasličí jména v Hobitovi byla převzata ze severské mytologie z básně Völuspá (Vědmina věštba), části eposu Edda. Naproti tomu některé zápletky (např. zloděje, který ukradne pohár z dračího pokladu) převzal ze staroanglické epické básně Beowulf. Tolkien byl uznávaným znalcem Beowulfa a publikoval na toto téma několik vědeckých prací a posmrtně byl uveřejněn i jeho překlad této básně do moderní angličtiny.

Tolkien pracoval na historii Středozemě až do své smrti. Jeho syn Christopher Tolkien s pomocí spisovatele fantasy Guye Gavriela Kaye uspořádal některé materiály do ucelené podoby a publikoval je jako Silmarillion (1977). Christopher Tolkien v dalších letech pokračoval v publikování materiálu použitého při vytváření Středozemě. Tituly z pozůstalosti jako Historie Středozemě (The History of Middle-earth) nebo Nedokončené příběhy (Unfinished Tales) obsahují nedokončené, opuštěné, alternativní nebo odporující si verze příběhů, protože Tolkien pracoval na své mytologii po desetiletí a neustále jednotlivé příběhy přepisoval, upravoval a rozvíjel. Pouze Silmarillion se pokouší udržet opravdovou konzistenci s Pánem prstenů, a to jen díky rozsáhlým úpravám Christophera Tolkiena — přestože on sám tvrdí, že zde ještě mnoho nesrovnalostí zbylo. Dokonce ani Hobit není zcela v souladu s Pánem prstenů, přestože při druhém vydání (1951) byla jedna kapitola podstatně změněna.

Knihovna Marquette University v americkém Milwaukee obsahuje mnoho originálů Tolkienových rukopisů, poznámek a dopisů; jiné původní materiály zůstávají v oxfordské Bodleyově knihovně. Marquette University vlastní rukopisy a korektury Pána prstenů, Hobita, rukopisy mnoha menších děl jako Sedlák Jiljí z Oujezda (Farmer Giles of Ham) a materiály od Tolkienových obdivovatelů, zatímco Bodleyova knihovna má materiály k Silmarillionu a Tolkienovy vědecké práce.

 

Jazyky

Filologie, studium jazyků, byla Tolkieona první univerzitní láska a jeho zaujetí jazykovědou ho inspirovalo k vytvoření téměř 15 umělých jazyků (nejznámější z nich jsou dva elfí jazyky v Pánovi prstenů: quenijština a sindarština). Později propracoval celou kosmogonii a historii Středozemě jako pozadí pro vývoj těchto jazyků.

Kromě hluboké znalosti anglosaštiny (staré angličtiny) a staré norštiny Tolkien hovořil s různou mírou plynulosti více než tuctem evropských jazyků, počínaje velštinou, galštinou, románskými jazyky jako francouzštinou, španělštinou a italštinou stejně jako ostatními germánskými jazyky (ranými formami němčiny a nizozemštiny jako například starou saštinou) a baltskými a slovanskými jazyky (litevštinou a ruštinou). Ve své osobní korespondenci zmiňoval, že zvuk finského jazyka zněl jeho uším nejliběji a stal se zdrojem inspirace pro quenijštinu, nejdůležitější z jím vytvořených jazyků.

Popularita jeho knih měla vliv na jazykovou stránku anglicky psané fantasy literatury, nápadné je zejména užívání nestandardních forem slov elf a trpaslík (běžné tvary elfin a dwarfs byly vytlačeny tolkienovskými elvish a dwarves).

 

Poezie a próza

  • 1936 Songs for the Philologists (Písně pro filology) – sbírka humorných básní Tolkiena (13 básní z 30), E. V. Gordona a lidových písní
  • 1937 The Hobbit or There and Back Again (Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, Praha, Odeon, 1979) – pohádkový příběh ze světa Středozemě
  • 1945 Leaf by Niggle (Nimralův list, v češtině poprvé vyšlo ve sbírce Pohádky, Winston Smith, Praha 1992; vyšlo také pod názvem List od Nimrala) – krátký příběh, alegorie Tolkienovy tvorby
  • 1945 The Lay of Aotrou and Itroun – publikováno v prosincovém Welsh Review
  • 1949 Farmer Giles of Ham (Sedlák Jiljí z Oujezda, uváděno též pod názvem Farmář Giles z Hamu, v češtině poprvé ve sbírce Pohádky, Winston Smith, Praha 1992) – středověká báje
  • 1953 The Homecoming of Beorhtnoth, Beorhthelm’s Son (Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova, v češtině poprvé ve sbírce Příběhy z čarovné říše, Mladá Fronta, Praha 1997) – hra v aliteračním verši, publikována spolu s esejemi Beorhtnoth’s Death a Ofermod v 6. ročníku vědeckého časopisu Essays and Studies by members of the English Association
  • třísvazkový román The Lord of the Rings (Pán prstenů, Mladá fronta, Praha 1990–1992)
    • 1954 The Fellowship of the Ring (Společenstvo prstenu, Mladá fronta, Praha 1990)
    • 1954 The Two Towers (Dvě věže, Mladá fronta, Praha 1991)
    • 1955 The Return of the King (Návrat krále, Mladá fronta, Praha 1992)
  • 1962 The Adventures of Tom Bombadil and Other Verses from the Red Book (Příhody Toma Bombadila, v češtině poprvé ve sbírce Příběhy z čarovné říše, Mladá Fronta, Praha 1997)
  • 1964 Tree and Leaf (Strom a list) – sbírka obsahující:
    • On Fairy-Stories (O pohádkách) – vizte vědecké práce v roce 1947
    • Leaf by Niggle (Nimralův list) – poprvé vyšlo v roce 1945
  • 1966 The Tolkien Reader – antologie dříve vyšlých textů (The Homecoming of Beorhtnoth Beorhthelm’s Son, On Fairy-Stories, Leaf by Niggle, Farmer Giles of Ham a The Adventures of Tom Bombadil)
  • 1967 The Road Goes Ever On (Cesta jde pořád dál a dál) – pochodová píseň, jejíž útržky lze nalézt v Pánovi prstenů i v Hobitovi, hudbu složil Donald Swann
  • 1967 Smith of Wootton Major (Kovář z Velké Lesné, v češtině poprvé ve sbírce Pohádky, Winston Smith, Praha 1992, samostatně pak v Aulos, Praha 1995) – příběh o kováři a jeho kouzelné hvězdičce, o královně a králi víl, o pohádkové říši

 

Vědecké práce

  • 1922 A Middle English Vocabulary (Slovník středověké angličtiny), Oxford, Clarendon Press, 168 stran
  • 1924 Sir Gawain and the Green Knight (Pan Gawain a Zelený rytíř nebo též Sir Gawain a Zelený rytíř) – nové vydání středoanglické básně s poznámkami, spoluautor s E. V. Gordonem, Oxford University Press, 211 stran, revidovanou edicí 1967, Oxford, Clarendon Press, 232 stran
  • 1925 Some Contributions to Middle-English Lexicography – publikováno ve 2. čísle 1. ročníku The Review of English Studies, na stranách 210–215.
  • 1925 The Devil’s Coach Horses – esej, publikována ve 3. čísle 1. ročníku The Review of English Studies, na stranách 331–336.
  • 1929 Ancrene Wisse and Hali Meiðhad – esej na základě dvou děl psaných střední angličtinou 13. století, publikovaná ve 14. dílu Essays and Studies by members of the English Association, Oxford, na stranách 104–126.
  • 1932–1934 Sigelwara Land – část I a II, v Medium Aevum, Oxford, 3. čísle 1. ročníku, na stranách 183–196 (prosinec 1932) a ve 2. čísle 3. ročníku (červen 1934), na stranách 95–111.
  • 1934 Chaucer as a Philologist: The Reeve’s Tale – znovuobjevení jazykového humoru v originálním rukopisu Chaucerových Canterburských povídek, vyšlo v Transactions of the Philological Society, Londýn, na stranách 1–70
  • 1937 Beowulf: The Monsters and the Critics (Béowulf: Netvoři a kritikové, v češtině poprvé v knize Netvoři a kritikové a jiné eseje, Argo, Praha 2006, str. 11–60, někdy se též uvádí pod názvem „Béowulf: Příšery a kritikové“) – publikace jeho přednášky z roku 1936 zabývající se kritickým rozborem básně Beowulf, vydal Humphrey Milford, Londýn, 56 stran.
  • 1939 The Reeve’s Tale – verze přizpůsobená recitacím při „letních radovánkách“, Oxford, 14 stran.
  • 1939 On Fairy-Stories (O pohádkách) – vysvětluje Tolkienovu filosofii fantasy, vyšla v rámci série přednášek Andrew Lang lectures, jedná se o zkrácenou verzi větší eseje vydané později v roce 1947
  • 1944 Sir Orfeo – vydání středověké básně, Oxford, The Academic Copying Office, 18 stran
  • 1947 On Fairy-Stories (O pohádkách, v češtině vyšlo ve sbírce Pohádky, Winston Smith, Praha 1992, na stranách 115–188) – Tolkienova přednáška o povaze a smyslu pohádek a fantastických příběhů, publikovaná v Essays presented to Charles Williams, Oxford University Press, poprvé byla prezentována ve zkrácené verzi na univerzitě v St. Andrews v roce 1939
  • 1953 Ofermod a Beorhtnoth’s Death, dvě eseje publikované s básní The Homecoming of Beorhtnoth, Beorhthelm’s Son (Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova) v 6. díle Essays and Studies by members of the English Association na stranách 1–18.
  • 1953 Middle English „Losenger“: Sketch of an etymological and semantic enquiry – publikováno v rámci Essais de philologie moderne: Communications présentées au Congrès
  • 1962 Ancrene Wisse: The English Text of the Ancrene Riwle – pro Early English Text Society vydal Oxford University Press
  • 1963 English and Welsh (Angličtina a velština, v češtině poprvé v knize Netvoři a kritikové a jiné eseje, Argo, Praha 2006, str. 183–219) – první přednáška z oxfordské série O’Donnelových přednášek přednesená 21. října 1955, vyšlo v rámci Angles and Britons: O’Donnell Lectures, University of Cardiff Press
  • 1964 Úvod ke knize Tree and Leaf (Strom a list) s podrobnostmi ke kompozici a historii tvorby děl Leaf by Niggle (Nimralův list) a On Fairy-Stories (O pohádkách)
  • 1966 příspěvky k tvorbě Jerusalem Bible – překlad a poznámky
  • 1966 předmluva ke druhé edici Pána prstenů s Tolkienovým komentářem na různé reakce na jeho práci, jeho motivaci k napsání knihy a jeho názoru na alegorii.
  • 1966 Tolkien on Tolkien (autobiografie)

 

Z pozůstalosti

  • 1975 Sir Gawain and the Green Knight, Pearl, and Sir Orfeo – překlad historických děl do moderní angličtiny (Pearl je báseň ze 14. století, Sir Orfeo výpravná báseň z 13.–14. století), vydali George Allen & Unwin, Londýn; Houghton Mifflin, Boston.
  • 1976 The Father Christmas Letters (Dopisy Děda Mráze, Mladá fronta, Praha 1995) – sbírka pohlednic a krátkých příběhů, které vždy na Vánoce posílal svým dětem
  • 1977 The Silmarillion (Silmarillion, Mladá fronta, Praha 1992, 320 stran)
  • 1979 Pictures by J. R. R. Tolkien – sbírka dříve vyšlých maleb a kreseb v kalendářích a knihách
  • 1980 Unfinished Tales of Númenor and Middle-earth (Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě, Mladá Fronta, Praha 1994, 512 stran)
  • 1981 The Letters of J. R. R. Tolkien – vydal Christopher Tolkien s pomocí Humphreyho Carpentera
  • 1981 The Old English Exodus Text
  • 1982 Finn and Hengest: The Fragment and the Episode
  • 1982 Mr. Bliss – příběh pro děti o nekonvenční cestě pana Blisse
  • 1983 The Monsters and the Critics (Netvoři a kritikové a jiné eseje, Argo, Praha 2006, 270 stran) – sbírka esejů obsahující následující práce:
    • Beowulf: the Monsters and the Critics (Béowulf: Netvoři a kritikové, str. 11–60) – přednáška z roku 1936
    • On Translating Beowulf (O překládání Béowulfa, str. 61–86) – text původně vyšel v roce 1940 pod názvem Prefatory Remarks on Prose Translation of 'Beowulf' (Úvodní poznámka k prozaickému překladu „Béowulfa“) jako součást knihy Beowulf and the Finnesburg Fragment (Béowulf a Finnsburský zlomek), nového vydání překladu C. L. Wrenna z roku 1911
    • On Fairy-Stories (O pohádkách, str. 131–182) – text vyšel v celistvosti poprvé v roce 1947
    • A Secret Vice (Tajná neřest, str. 221–248) – esej o koníčku vytváření vlastních jazyků, poprvé proslovena na nějaké filologické společnosti patrně v roce 1931
    • English and Welsh (Angličtina a velština, str. 183–220) – jedna z O’Donnellovy řady přednášek, poprvé proslovená 21. října 1955
  • 1983–1996 The History of Middle-Earth – obsáhlý výbor z Tolkienovy pozůstalosti, zabývající se nejrůznějšími aspekty jeho mythologického světa
    1. 1983 The Book of Lost Tales 1 (Kniha ztracených pověstí I., Winston Smith, Praha 1995)
    2. 1984 The Book of Lost Tales 2
    3. 1985 The Lays of Beleriand
    4. 1986 The Shaping of Middle-earth
    5. 1987 The Lost Road and Other Writings
    6. 1988 The Return of the Shadow (The History of The Lord of the Rings vol. 1)
    7. 1989 The Treason of Isengard (The History of The Lord of the Rings vol. 2)
    8. 1990 The War of the Ring (The History of The Lord of the Rings vol. 3)
    9. 1992 Sauron Defeated (The History of The Lord of the Rings vol. 4)
    10. 1993 Morgoth’s Ring (The Later Silmarillion vol. 1)
    11. 1994 The War of the Jewels (The Later Silmarillion vol. 2)
    12. 1996 The Peoples of Middle-earth
    • Index – vydán 2002
  • 1995 J. R. R. Tolkien: Artist and Illustrator – sbírka Tolkienových ilustrací
  • 1998 Roverandom (Tulák Rover, Mladá fronta, Praha 1995) – příběh, který v roce 1925 Tolkien vyprávěl svému synovi, jemuž se ztratila hračka – černobílý psík Rover
  • 2002 A Tolkien Miscellany – sbírka dříve publikovaného materiálu
  • 2002 Beowulf and the Critics (Béowulf a kritikové) – editovaná Michaelem D. C. Droutem, obsahuje Beowulf: netvoři a kritikové spolu s edicemi dvou konceptů delší eseje, z níž byla vytvořena zhuštěním.
  • 2004 Guide to the Names in The Lord of the Rings (plná verze) – publikována Waynem Hammondem a Christinou Skullovou v The Lord of the Rings: A Reader’s Companion. Napsal ji Tolkien pro překladatele Pána prstenů, redigovaná verze od Jareda Lobdella byla publikována v roce 1975 v A Tolkien Compass.
  • 2007 The Children of Húrin (Húrinovy děti) – v Česku vydáno v červnu 2007
  

 



 Dobrodružný THRILLER
 
 
 *21. srpna 1961 Chicago, Illinois, USA
 
Bezkonkurenční mistr dobrodružných thrillerů je vlastně bývalý veterinář…

Ačkoli se u Jima spisovatelské vlohy objevily už v mládí (poté, co objevil fascinující svět Julese Vernea a H.G. Wellse), na Missourské univerzitě vystudoval svou vysněnou veterinární medicínu a evoluční biologii. Po studiích vedl v kalifornském Sacramentu úspěšnou veterinární kliniku a návštěvníci se ho stále ptali, proč nenapíše něco jako James Herriot, něco milého o zvířatech. Po čtrnácti hodinách denně na klinice však i James chtěl zvířatům uniknout alespoň ve fantazii, a tak začal psát dobrodružné romány jako z jiného světa. Nyní už se psaním živí a zvířata má pouze doma.
První úspěšná kniha mu vyšla roku 1999. Všechny jeho strhující thrillery mají stejné atributy: exotické lokace, spousta akce a napětí, historické záhady, technické podrobnosti a čtenářskou oblibu. Knihy mu vycházejí ve více jak 30 zemích světa, včetně České republiky.
Není příliš velkým tajemstvím, že James Rollins není autorovo skutečné jméno, ale vybral si ho, protože „Jim Czajkowski“ je pro Američany špatně vyslovitelný, tudíž téměř neprodejný. Zároveň píše i pod pseudonymem James Clemens, z důvodu odlišení nakladatelství i žánru – coby Clemens píše totiž fantasy ságy.
Knihy od Rollinse se dají rozdělit na samostatné romány (k nim se řadí i komerční zakázka – novelizace nejnovějšího dobrodružství Indiany Jonese) a knihy spojené hlavními hrdiny – členy elitního týmu Sigma Force.
James Rollins jako odborník v žánru založil spolu s dalšími proslulými autory společnost International Thriller Writers, která pomáhá např. v propagaci knih nebo pořádá festivaly či kurzy psaní. (Ve sdružení jsou opravdu špičkoví autoři, řadu z nich máme i v Detektivkách: Lee Child, Douglas Preston, Eileen Dreyer nebo James Patterson.)
Pokud právě nepracuje na další knize, věnuje se Jim potápění, turistice, speleologii a cestách po světě, z kterých čerpá inspiraci na umístění příštího románu…
 
Dílo:                                                                              
- Podzemní říše                                                                            
- Pohřbeno v hlubinách
- Písečná bouře
- Mapa z kostí
- Ledový ostrov
- Černý řád
- Amazonie
- Indiana Jones & Království křišťálové lebky
- Jidášův kmen
- Fantom hlubin
- Poslední orákulum
 


Krimi/Horor/Drama/Fantasy
 
 
 * 31.05.1968, Národnost: irská
V různých obdobích svého života pracoval John Connolly (*1968) jako novinář pro The Irish Times (kam občas přispívá dodnes), barman, městský úředník, číšník a „děvečka pro všechno“ v nákupním centru Harrods v Londýně. Na Trinity College v Dublinu studoval angličtinu a na univerzitě Dublin City novinařinu.
Za svůj debut Na ostří nože sklidil bouři potlesku od všech recenzentů i čtenářů, kteří předtím podobně nadšeně tleskali Harrisovu Mlčení jehňátek. Ti ale zároveň připouštěli, že Na ostří nože je děsuplnější, drastičtější a morbidnější představivostí autora sugestivnější, ale že nepostrádá ani tolik vzácný prvek humoru, byť černého. Všechny následující tituly se staly bestsellery Sunday Times. John Connolly rovněž získal cenu US Shamus Award za detektivní romány. V současnosti pobývá v Irsku a částečně ve Spojených státech.
 
 
 2009 Zabijáci
 2008 Kniha ztracených věcí
 2008 Neodpočívej v pokoji
 2007 Nokturna
 2006 Černý anděl
 2004 Mizerové
 2003 Bílá cesta
 2002 Vražedná povaha
 2001 Polibek smrti
 2000 Na ostří nože
 
 2006 Nebezpečné ženy
 
 
 


 
Historický román
 
Sir Walter Scott (15. srpen 1771, Edinburgh – 21. září 1832, Abbotsford)
 
 Sir Walter Scott, 1. baronet byl skotský básník, prozaik, romanopisec a sběratel skotských balad, představitel romantismu. Je považován za zakladatele historického románu. Jeho historické romány jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších anglických vůbec, protože ovlivnily tvorbu několika generací a byly velmi populární.

Život

Walter Scott pocházel z právnické rodiny. V mládí onemocněl dětskou obrnou a ochrnul na jednu nohu. Dětství prožil u svého dědečka na skotsko-anglickém pomezí, kde si velmi oblíbil pohádky a lidovou slovesnost. V roce 1792 absolvoval práva na edinburské univerzitě, stal se právníkem a v letech 1806-1830 byl úředníkem nejvyššího soudu v Edinburghu. Roku 1812 se spřátelil s anglickým básníkem lordem Byronem, který svým revolučním romantismem do jisté míry ovlivnil jeho tvorbu.Walter Scott začínal jako romantický básník. Již jeho kniha z roku 1805 Píseň posledního skotského barda (The Lay of the Last Minstrel) se stala bestselerem (za 4 roky se prodalo 21 000 výtisků). Vrcholem jeho básnické tvorby je Jezerní panna (The Lady of the Lake) z roku 1810, v níž se panovník zamiluje do skotské horalky.

V roce 1814 vydal Walter Scott anonymně dílo Waverley aneb Před šedesáti lety (Waverley, or Tis Sixty Years Since), v němž se hlavní hrdina postaví na stranu skotských horalů, kteří osnovují povstání proti králi. Obrovský úspěch díla povzbudil Scotta ke psaní další historických románů. V krátkém době vydává díla Guy Mannering (1815), Starožitník (1816), Rob Roy (1817), Ivanhoe (1819) a tři řady románů, kterým dal souhrnný název Příběhy mého domácího (Tales of My Landlord). První řada obsahuje např. román Černý trpaslík 1816) a Staří smrtelníci (1816), druhá pak vrcholný Scottův román Srdce Edinburghu (1818) a ve třetí jsou zase romány Pověst o Montrosovi (1819) a Nevěsta z Lammermooru (1819). Ke konci života se tvorba Walter Scotta bohužel vyznačovala klesající uměleckou úrovní. Přesto i v této době napsal skvělé romány jako je např. Talisman (1825) nebo Kráska z Perthu (1828).

Walter Scott byl svým smýšlením konzervativec, který přes silné vlivy romantismu realisticky líčil velká historická hnutí a krize feudálního středověku a svým dílem ovlivnil celý literární svět první poloviny 19. století.

Dílo

Poezie
 
 
  • Lidové zpěvy skotského pohraničí (1802-1803, Minstrelsy of the Scottish Border) – sebrané skotské balady),
  • Píseň posledního skotského barda (1805, The Lay of the Last Minstrel),
  • Marmion (1808),
  • Jezerní panna (1810, The Lady of the Lake)- toto dílo mělo velký úspěch, avšak Byron se svými poémami Scotta předčil, proto si Walter vybírá nový žánr - historické povídky a romány.

 

Historické romány

  • Waverley (1814), autorova románová prvotina, která zachycuje povstání ve Skotsku v roce 1745. Dílo má již typické rysy autorovy tvorby: dokonalé zachycení doby, věrné zachycení historických skutečností a napínavě rozvíjený děj.
  • Guy Mannering (1815).
  • Staří smrtelníci (1816, Old Morality).
  • Černý trpaslík (1816, The Black Dwarf).
  • Starožitník (1816, The Antiquary).
  • Rob Roy (1817), román zachycující život jednoho ze skotských národních hrdinů, vůdce skotských horalů Roberta Roye, bojujícího proti Angličanům na počátku 18. století.
  • Srdce Edinburghu (1818, The Heart of Midlothian), vrcholný autorův román, jehož děj se odehrává v letech 1736-1751 a líčí dojemný příběh dvou sester, z nichž mladší je odsouzena k smrti a starší jí osobní obětavostí vyprosí u londýnského soudního dvora milost.
  • Ivanhoe (1819), nejznámější autorův román.
  • Nevěsta z Lammermooru (1819, The Bride of Lammermoor), román se stal podkladem pro operu Gaetana Donizettho.
  • Pověst z Montrose (1819, A legend of Montrose), román, jehož děj se odehrává ve Skotsku v roce 1644 za občanské války. Ústředním motivem tohoto románu je reakčně monarchistické povstání skotských horalů, které podle autorova názoru bylo již předem odsouzeno k nezdaru pro neorganisovanost a rodové nepřátelství.
  • Opat (1820, The Abbot), román líčící osudy skotské královny Marie Stuartovny.
  • Klášter (1820, The Monastery).
  • Kenilworth (1821), román odehrávající se „v dobách staré, veselé Anglie“ za panování královny Alžběty I. působí živou kresbou prostředí a dějem plným dobrodružství a napětí.
  • Pirát (1821, The Pirate).
  • Quentin Durward (1823), historický román odehrávající se ve Francii v době vlády Ludvíka XI. a osou jeho děje je soupeření Ludvíka XI. s burgundským vévodou Karlem.
  • Talisman (1825, The Talisman), román odehrávající se v Sýrii a Palestině za třetí křížové výpravy (1189-1192), kterou vedl anglický král Richard I. Lví srdce.
  • Woodstock (1826).
  • Krasavice z Perthu (1828, The Fair Maid of Perth), román se stal podkladem pro operu George Bizeta.
  • Hrabě pařížský (1832, Count Robert of Paris).

Románové kroniky

  • Chirurgova dcera (1827, The Surgeon's Daughter),
  • Vdova z Vysočiny (1827, The Highland Widow).

 
James Fenimore Cooper (15. září 1789, Burlington, New Jersey14. září 1851, Cooperstown, New York )
 
 Byl významný americký spisovatel první poloviny 19. století. Populárním se stal především jako autor romatických historicko-dobrodružných románů, z nichž nejznámější je Poslední Mohykán (The Last of the Mohicans), dějově druhá část románové pentalogie Příběhy Kožené punčochy (Leatherstocking Tales).

Život

James Fenimore Cooper se narodil 15. září roku 1789 v Burlingtonu ve státě New Jersey jako jedenácté dítě (z dvanácti) soudce a člena kongresu Williama Coopera (1754-1809). Když mu byl rok, odstěhovala se rodina k jezeru Otsego ve státě New York, kde jeho otec založil osadu, pojmenovanou po něm Cooperstown

 

Po absolvování Yaleské univerzity (jako její doposud nejmladší student) ve státě New Hampshire nastoupil Cooper roku 1805 do námořní služby Spojených států. Na počátku své služební dráhy byl přidělen ke službě do oblasti Velkých jezer, kde měl možnost získat znalosti krajů, které se později staly dějištěm mnoha jeho dobrodružných knih.

V roce 1810 se Cooper oženil a roku 1811 opustil vojenskou službu. Usadil se na rodinném statku v Cooperstownu a vydal svá první díla, na kterých je znát velký vliv anglického spisovatele Waltra Scotta. Roku 1825 odcestoval do Evropy. Nějaký čas pobyl v Anglii a pak žil jako konzul dva roky ve Francii, procestoval Německo, Švýcarsko a Itálii. Roku 1833 se vrátil do Ameriky a pokračoval ve své literární činnosti. Zemřel 14. září roku 1851.

James Fenimore Cooper, portrét od J.C. Butreho.
James Fenimore Cooper, fotografie od Matthewa Bradyho (kolem roku 1850).

Dílo

James Fenimore Cooper napsal za svůj život celkem třicet tři románů. Svou literární činnost začal roku 1820 anonymně, když vydal svou ne příliš úspěšnou prvotinu Opatrnost (Precaution), silně ovlivněnou mravoličným dílem anglické spisovatelky Jane Austenové. Ale již jeho druhé dílo z roku 1821, romantický historický román Vyzvědač (The Spy), napsaný v duchu Waltera Scotta a odehrávající se v letech 1780-1781 v období americké války za nezávislost, zaznamenal poměrně slušný uspěch.

Roku 1823 zahájil Cooper vydávání své proslulé románové pentalogie Příběhy Kožené punčochy (Leatherstocking Tales) o osudech bílého zálesáka Nattyho Bumppa, a to její dějově čtvrtou částí Průkopníci (The Pioneers). Roku 1824 následoval první americký román s námořní tematikou Lodivod (The Pilot) opět vytěžený z bojů o americkou nezávislost. Romantický příběh líčí osudy odvážného lodivoda řídícího noční vylodění amerických povstalců na skalnatém pobřeží Britských ostrovů.

Po dnes již téměř zapomenutém románu Lionel Lincoln (1825) (opět z bojů o americkou nezávislost) vydal Cooper roku 1826 své nejslavnější dílo, román Poslední Mohykán (The Last of the Mohicans), dějově druhou část románové pentalogie Příběhy Kožené punčochy.

Za svého pobytu v Paříži napsal Cooper další dvě knihy. Jednak to byla dějově závěrečná pátá část Příběhů Kožené punčochy, román Prérie (1827, The Prairie ), jednak dobrodružný román Rudý pirát (1827, The Red Rover), odehrávající se opět v době, kdy se rozhodovalo o nezávislosti Spojených států.

Méně známá je jeho trilogie romantických historických románů odehrávajícich se v Itálii v Benátkách, v Německu a ve Švýcarsku Vrah (1831, The Bravo), Pohanská zeď aneb Benediktíni (1832, Heidenmauer, or The Benedicitines) a Kat (1833, The Headsman), ve které na obrazu nelítostné oligarchie odhaluje úpadek feudalismu.

Ve čtyřicátých letech nejprve Cooper dokončil svou pentalogii Příběhy Kožené punčochy jejím třetím a prvním dilem, romány Stopař (1840, The Pathfinder) a Lovec jelenů (1841, The Deerslayer) a napsal trilogii Rukopisy rodiny Littlepageovy (Littlepage Manuscripts), skládající se z románů Satanův prst (1845, Satanstoe), Nosič řetězů (1845, The Chainbearer) a Rudoši (1846, The Redskins) líčící boje amerických nájemních farmářů proti v podstatě feudálnímu vlastnictví půdy. Rovněž pokračoval v tvorbě námořních příběhů, např. romány Dva admirálové (1842, The Two Admirals), Na vodě a na souši (1844, Afloat and Ashore) a Mořský lev (1849, The Sea Lions).

Kromě románů napsal Cooper například Dějiny válečného námořnictva Spojených států (1829, A History of the Navy of the United States), dílo Americký demokrat (1835, The American Democrat), ve kterém vyjádřil své politické názory a sociální vize, Dějiny Cooperstownu (1838, The Chronicles of Cooperstown) a Životy vynikajících důstojníků amerického válečného námořnictva (1846, Lives of Distinguished American Naval Officers).

Odklonem od tradiční tematiky diktované evropskou literaturou k typicky americkým námětům pomáhal Cooper položit základy americké národní kultury. V jeho romanticky laděných příbězích se mu skvěle podařilo skloubit dobrodružství s historickou realitou a poprvé se v nich také setkáme s realistickým popisem americké krajiny a s vylíčením problematiky indiánů. Stvořením postavy zálesáka Nattyho Bumppa, zvaného podle jelenicových kamaší Kožená punčocha se jako jeden z prvních amerických spisovatelů pokusil Cooper o vytvoření národního hrdinského mýtu, jehož existence sehrála důležitou roli při konstituování národa.